Články autora

Každá řádná soutěž maket se skládá z hodnocení stavby (max. 100 bodů) a soutěžních jízd ve stanoveném kurzu, notoricky známém „trojúhelníku“, kde lze také získat maximálně 100 bodů. Zde se počítá průměr ze dvou lepších jízd. Jedou se tři. Výsledek je pak dán součtem bodů za stavbu a jízdy. Stavební hodnocení má na svědomí komise složená ze tří rozhodčích. Jízdní část sledují také tři rozhodčí, z nichž hlavní slovo má ten, co stojí na platě – vedoucí startoviště.

Vážení kolegové a kolegyně modeláři. Kvapem se blíží první soutěž letošního ročníku Seriálu mistrovství ČR lodních modelů kategorie NS. Sice zatím je na zahajovací soutěž do Sedlejova přihlášeno méně modelů než na Mistrovství světa, ale uvidíme, kolik se nás nakonec sejde.

Pokud zavítáte do některého přístavu a trochu se porozhlédnete, můžete je vidět, jak kotví zdánlivě bez zjevné činnosti u některého zastrčeného mola. Maximálně po palubě pobíhá několik chlapíků se štětci a plechovkami bílé nebo červené barvy. Je to stejné, jako když v republice míjíte nějakou hasičárnu. Vidíte maximálně otevřená vrata garáží a v nich zaparkovaná červená auta (pokud tedy nejsou zrovna na výjezdu, nebo osazenstvo necvičí s dorostem na hřišti. Aspoň někdo se mládeži věnuje.)

Když již máme hotový trup a nástavby, je potřeba také myslet na zábradlí. Posádka či cestující nemohou přece jen tak padat do vody. Základem je opět měděný drát získaný z nějaké cívky, trafa atp. Drát nejdříve opravdu důkladně očistím a narovnám. Podle výkresu si tvar zábradlí nakreslím na papír. Dobře poslouží čtverečkovaný. Nyní jednotlivé části (začínám od stojek) hnědou lepicí páskou přilepím na nakreslený vzor. Je dobré konce drátu aspoň zarovnat pilníkem, dost pomůže, pokud zhotovíte osazení. Pak již jen pájecí kapalina a můžete tvořit. Pozor, je potřeba udělat celou část najednou! Pokud při kontrole druhé strany zjistíte nějaké nedostatky a chystáte se je opravit, nebuďte líní a zase lepte! Dále již stačí jen odstranit přebytečný cín a můžete barvit.

V mém oblíbeném měřítku 1:40 už jsou i drobnější detaily vidět víc než dost, a tak musím aspoň někde naznačit nějaký ten šroub či nýt. Jak na to? Abych jako Číňané dělal milimetrové šestihrany, na to nemám nářadí a ani ruce. Proto se musím spokojit s následujícím postupem:

Stavba pořádné makety je skoro jako stavba domu. Nyní se dáme do nástavby. Opět se vyplatí nejdříve důkladně prostudovat plán a podle složitosti zvolit postup. Jde-li o nízkou krabicovou nástavbu, není třeba žádných výztuh a je možné ji lepit přímo z jednotlivých dílů. Na nástavby zásadně používám sklolaminátové desky. Kuprextit jsem zavrhl pro jeho hmotnost - nástavba vychází příliš těžká a loď se potom při jízdě nerealisticky kolébá. Stejně tak nepoužívám truhlářskou překližku. Jednak má hrubou strukturu a dá potom hodně práce dosáhnout kvalitní povrch. Ale i ta trocha vlhkosti, které se při jízdě nevyhneme, dokáže divy a nástavba brzy vezme za své.

Pokračujeme konečnou úpravou paluby. Podle toho, jakou loď stavíme, může jít o klasickou dřevěnou palubu z prken, v současné době na pracovních lodích nejčastěji používané ocelové pláty s vyválcovanými protiskluzovými prvky nebo speciální potahy z nějakého kompozitu, které najdete na vojenských lodích. Velmi častá je i kombinace těchto povrchů a občas se můžete setkat i s obyčejným betonovým potěrem. Pro specialisty - ten, co jsem viděl, nebyl gletován, ale kvalitní a konečná úprava spočívala v nátěru.

Laminování je noční můra většiny začínajících lodních modelářů. Opět si neodpustím citovat z internetového diskusního fóra: „Co s oplaňkovaným trupem? Laminovat?“ Odpověď: „Jasně, laminovat.“ „A čím?“. To v lepším případě. Většinou ale následuje: „A proč? Přece musí stačit, když to pořádně natřu. Zůstal mi doma vynikající epoxidový lak.“ atp. Nebudu to natahovat. Ne, lakovat nestačí! Je opravdu nutné laminovat. Stavíte přece model na delší dobu a do vody, nikoliv do sekretáře a na jednu sezonu. Proto je nutné trup řádně laminovat jak z vnější strany, tak i zevnitř. Vytvoříte tak nejen pevnou skořápku, ale hlavně i dobrý základ pro kvalitní povrchovou úpravu.

V úvodním díle jsme si s Ivanem Grňou řekli, jak a kde shánět stavební podklady a plány či jakou zvolit předlohu a měřítko před stavbou své nové, mnohdy naší první lodní makety, abychom po několika letech stavby a uskutečněných prvních plavbách nezjistili, že se nám daná maketa vůbec nehodí. V druhém díle postoupíme k samotné stavbě. Nejde o žádné dogma, ovšem jako začátečníci nijak neprohloupíte, pokud začnete lodním trupem.

Když mi Ivan Grňa alias Ivankap zhruba před měsícem poslal skromný dotaz „Jaké články bych pro MoNaKo potřeboval?“ a když jsem odvětil, že skoro jakékoli, protože MoNaKo není v situaci, kdy by si mohlo z dodaných článků vybírat jen něco, ještě jsem netušil, s jakým trumfem se mi během pár dnů ozve. Takže vítejte u nového seriálu o stavbě lodních maket:

Sice nejsem parníkář - viz Ladousův nedávný e-mail, ale také svou trochou do mlýna přispěji. Asi před třemi týdny mne na MoNaKu zaujala upoutávka na výstavu letadel a lodí. Ta se konala od 28. ledna do 4. února 2012 v Otrokovické Besedě.

Taková zdánlivá maličkost „ZÁCHRANNÝ KRUH“, ale přeci to, co občas může zachránit lidský život. U nás na ně moc často nenarazíte, ale například v Anglii je potkáte u každé větší louže, třeba i parcích. A nikdo je tam kupodivu neukradne, což u nás jaksi nepřipadá v úvahu. Ale mně jde o stejné zařízení, ovšem na jiném místě - lodi. Třebaže pokrok jde kupředu, tento, dá se říci archaický prostředek, má stále své místo na zábradlích, bortech nebo nástavbách lodí.

Keba je kamarád a dobrý, takovému nelze odmítnout. No a tak tedy sedám ke klávesnici a pokusím se zase trochu pohnojit rozumem. O čem? No přeci o stavbě maket. Takže oddechnout si mohou vyznavači hesel „rychleji ve skluzu", „nemám na to ruce", „takto to přeci musí stačit" a podobných. Přesto ale doufáme, že u těch čtenářů, co u mého psaní vydrží, to padne na úrodnou půdu a trochu jim pomohu při realizaci pěkného koníčka. Nebude to tentokrát pěkně po pořádku, ale jak mne co napadne, případně na co se kdo zeptá, či co zrovna budu v dílně páchat na svých maketách.

Teď, kdy máme za sebou září a blíží se definitivní konec lodní sezony, nás po snad mírné zimě čeká již jen vlahé jaro a teplé léto. Pro letecké modeláře to znamená blankyt oblohy, autaře rozpálený asfalt nebo prach terénní tratě a pro lodní nadšence romantické vlnky nějaké té louže. Co ale pokud se něco při vyvrcholení našeho koníčka zvrtne? Letadlo si to namíří šturcku do země, auto udělá pár přemetů a loď s několika bublinkami mizí pod hladinou. Pilot pokud zrovna neskončil ve dvoumetrové kukuřici a zrovna tak řidič čtyřkolového přibližovala, vezmou přepravku na ovoce, posbírají zbytky a jdou řešit s přihlížejícími kamarády co dál. No ale co s tou tmavou a studenou hlubinou? Pokud ovšem nejezdíte ve vaně, bazénu vedle vámi obývané pastoušky či v polévkovém talíři. Abyste nemuseli shánět potápěče, nebo sami museli do té studené špíny vlézt, pokusím se dát pár rad a návodů, jak se této nepříjemné situaci vyhnout.

Sezóna maket lodí řízených rádiem a léto 2008 končily 14. září na Lučině. Od čtvrtku (12. září) se v autokempu Lučina u Strážnice, sjížděli „soutěživí“ lodní modeláři - stavitelé maket. Kroměřížský klub a klub z Tvarožné Lhoty zde pořádaly hned několik soutěží. Předně to byla poslední, pátá, soutěž Seriálu mistrovství ČR NS, dále soutěž Moravského poháru a závěr Česko - Polsko - Slovenského poháru.