Stavíme lodní makety - 1. díl

Když mi Ivan Grňa alias Ivankap zhruba před měsícem poslal skromný dotaz „Jaké články bych pro MoNaKo potřeboval?“ a když jsem odvětil, že skoro jakékoli, protože MoNaKo není v situaci, kdy by si mohlo z dodaných článků vybírat jen něco, ještě jsem netušil, s jakým trumfem se mi během pár dnů ozve. Takže vítejte u nového seriálu o stavbě lodních maket:

Pokusím se napsat pár řádků o tom, jak stavím makety lodí já, a také trochu poradit těm, kteří jsou ochotní číst a poučit se jak na to. Nebude to žádný profesionální návod, jen popis mých postupů práce na jednotlivých částech makety. Také asi zklamu ty, pro které centimetr není žádná míra. Na pěkné maketě čehokoliv je totiž i ujetý milimetr sakra vidět. Tolik asi úvodem a nyní již k lodím.

Jak (ne)získat plány?

Pokud spatříte někde nějakou loď a zalíbí se vám natolik, že ji chcete postavit, je nejlepší se zeptat majitele (v případě modelu), podle čeho ji stavěl a kde přišel k plánu. Většinou ji ale uvidíte v televizi, kině, na webu, nebo někde u moře. Potom je dobré si zapamatovat jméno a podívat se na vlajku, která vlaje na zádi. Ještě tam totiž bývá další vlajka na hlavním stožáru (stěžni), ale ta by měla patřit zemi, v jejíchž vodách se loď právě nachází. Vůbec není na škodu vzít do ruky fotoaparát, v horším případě kameru a dokumentovat. Pozor – dokumentujte loď! Manželku, přítelkyni či děti jen ve speciálních případech - o nich se zmíním dále.

Pokud jste se od provozovatele makety dověděli, kde k plánu přišel, nebo je dokonce ochoten vám jej půjčit či prodat, máte skoro vyhráno. Není to ale pravidlem. Dost „takymodelářů“ model někde koupí nebo žije v obavě, že by to ten druhý mohl postavit lépe, a odmítá spolupráci. Pak nastupuje složitější cesta. Troufám si říci, že 90 % současných modelářů dnes chodí na internet. To udělejte ze všeho nejdříve a přihlaste se na některé diskusní fórum lodních modelářů.

Většinou se tam najde někdo ochotný, kdo vám řekne, jestli na vámi vyhlédnutý objekt existuje plán, případně kde byste jej sehnali. Důležité je vždy si sehnat nějaký výkres, a to co nejpodrobnější. A nezáleží na tom, jak složitou chcete maketu stavět. Z dokonalého výkresu lze vždy něco vypustit, ale co na něm není, to již těžko vymyslíte. Nejhorší, co lze udělat, je stavba bez výkresu z hlavy.

Většina z nás není tak zdatná v konstrukci lodí, aby opravdu pohledný model navrhla. Nerad bych se někoho dotkl, ale nejlépe to dokládají u nás „vylepšené“ plány například na lodě Klimek, Leader a další. Obdobné je to u fotografií, které někde stáhnete. Mohou být pěkné, ale většinou se nemáte čeho chytit a tápete v rozměrech. A hlavně, to nejdůležitější na každé lodi, tvar trupu nezjistíte na žádné fotografii.

Kde a jaký plán koupit?

Nejjednodušší je dnes stáhnout nějaký z webových stránek. Je jich tam celá řada, sice většinou ty jednodušší a dost staré, ale začátečníkovi mohou stačit. Pokud vám jde ale o opravdu kvalitní model – maketu, potřebujete:

A) kvalitní výkres

B) výkres + fotografie

C) kvalitní výkres a spoustu fotografií

Kvalita, ale spíše náročnost stavby roste: A->B->C->?

Jakákoliv koupě výkresu z inzerátu, pokud jste jej předtím neprohlédli, je riskantní. A nejde jen o ty výkresy, které v našich modelářských časopisech někteří „takymodeláři“ nabízejí již 40 let („seznam za známku a obálku“). I nabídka většiny výkresů z katalogů renomovaných zahraničních časopisů a obchodů v cenách převyšujících tisícovku představuje 2 - 3 listy formátu A1 s žebroryskami a několika detaily v kvalitě u nás již dávno zapomenutého světlotisku. Solidní obchodníci přibalí i CD s fotografiemi. Proti fotografiím nic, ty bývají kvalitní, ale ty „malůvky“.

 

Někomu stačí plány z internetu, jinému světlotisk za 16 liber z Anglie...

Onehdy to jeden kolega hodnotil: „Ten chlap, co to kreslil, snad neměl ani pravítko a pořádně zastrouhnutou tužku.“ Pokud do těchto vod zabrousíte, budete spíše zklamáni. Ne že by tam nebyly kvalitní výkresy, jsou, ale většinou jako součást monografie a za neskutečnou cenu.

Celkem slušné podrobné výkresy občas vyjdou ve francouzském časopisu MRB, německém Schiffs Modell a polském Modelarz. Ten nám byl a snad i ještě je celkem nejdostupnější. Výkresy bývají vloženy do několika čísel časopisu a jsou vždy kompletní, tak jak je pamatují ti dříve narození z doby, kdy vycházely samostatně jako Plany modelarskie.

 

Výkres z časopisu Marine Modelling International, polský Modelarz a Plany modelarskie

Dost vám může pomoci i současná reedice starých výkresů, které vydával Modelář (viz RC revue). Osobně dávám přednost polským výkresům. Podle mě v oblasti, která je našemu běžnému modeláři dostupná, nemají konkurenci nejen právě pro svou dostupnost, nýbrž hlavně pro svou kvalitu. Skutečnou špičkou je v tomto ohledu Ryszard Chrzanowski z Gdyně. Pokud byste se dostali do oněch končin, určitě se u něj zastavte. Nakoupíte levně a hlavně kvalitně.

 

Ryszard Chrzanowski nikdy neopomene rozkreslit detaily.

Výkresy máme - a co dál?

Pokud jste spokojeni s jejich kvalitou, dejte se rovnou do práce. Pokud ne, snažte se sehnat další podklady. Na webu je opravdu skoro vše, ale dá to práci. Málokdy se podaří sehnat podklady z jednoho období existence lodi. Na klidu vám určitě nepřidá, pokud máte třeba 50 fotografií a na každé ten šíf vypadá trochu jinak.

K tomu se lze postavit několika způsoby:

- neřeším to a stavím podle toho, co mám

- pokud existuje, koupím monografii

- jedu se na tu loď podívat

To poslední je často i můj případ. Dost z vás mne teď nazve bláznem. Ale opravdu není nad to, když se můžete na nějakou loď podívat a prolézt ji od kapitánského můstku až po strojovnu. V Polsku to zatím většinou jde a je to zkušenost k nezaplacení. Daleko lépe se vám potom čtou výkresy a samozřejmě i dělají nejrůznější detaily. Do Gdaňska je to necelých 800 km po rovině. Pokud se na nějakou loď, která by se dala postavit jako model, dostanu, fotografuji jako o život, ale s rozmyslem. Je dobré mít například kousek klacku, tyčky, nejlépe ovšem metr s barevně rozlišenými úseky, stačí po 10 cm, a tuto vám známou míru vždy přiložit k fotografovanému detailu. Snáze potom doma odhadnete velikost.

Jestli jste jen tak na dovolené a podobné náčiní nemáte, přichází na řadu ta paní, co u ní právě bydlíte, případně děti, které vám říkají tati a máte je při ruce. Postavíte je k onomu detailu, doma pak ženu přeměříte a ze zjištěné výšky interpolujete velikost poklopu, výšku žebříku, dveří atp. Chce to ovšem ženu chápavou a milující. Tyto fotografie je záhodno doplnit náčrtky některých detailů a jejich přesným rozměrem, který zjistíte nejlépe svinovacím dvoumetrem.

Volba měřítka

Jestli jste nebyli rozhodnuti předem, jak velká maketa bude, nastupuje nyní volba měřítka. Měřítko není předepsáno ani pro soutěže mezinárodní organizace lodních modelářů Naviga. Jsou jen obvyklá měřítka:

1:25

1:33

1:50

1:100

Pokud ale postavíte model podle velikosti svého pracovního stolu nebo plátu překližky, kterou máte na žebra, a pak zpětným výpočtem zjistíte, že je to 1:34,25, nikdo vám nic neřekne ani na mistrovství světa. Je pouze dobré si uvědomit, že výkresy jsou kresleny v nějakém měřítku, a pokud zvolíte něco divokého, musíte potom na toto měřítko přepočítat každý rozměr.

Přeprava

Taky uvažujte již teď o tom, jak svůj model dostanete k vodě. Pokud jste se dobře oženili a vlastníte karavan či skříňovou Pragu V3S, na velikosti skutečně nezáleží. Já se ale kloním k názoru, že model se mi musí vejít do kufru auta, případně na zadní sedadlo. A z toho mi vycházejí modely v měřítku 1:40 - 41 (tím se také dostávám těsně pod horní hranici třídy F2-A – 900 mm, patřím totiž mezi ty soutěživé).

Jde také dále o celkovou hmotnost modelu. Těch pět, deset kilogramů ještě unesu a dám sám na vodu. Třímetrovou a padesátikilogramovou bitevní Nevadu již těžko. Ale proti gustu…

Neustále přeměřujte

Výkresy, které mám, jsou kresleny většinou v měřítku 1:25 nebo 1:50. To platí i pro jejich reprodukce v časopisech. Z uvedeného měřítka si pak zpětně přepočtu, kolikrát plán musím zmenšit/zvětšit. Abych se dostal na potřebné rozměry, využiji kopírku. Detail nalepím na tlustší papír, vystřihnu a obkreslím na materiál, ze kterého jej chci zhotovit. Tady ale pozor! Máte většinou generální plán a rozkreslené detaily. Vždy důkladně přeměřte, nejlépe přímo na modelu, jestli právě zhotovovaný detail se vejde tam, kam patří, a jestli rozměrově odpovídá.

Například jestli hrany nástaveb jsou v pozici odpovídající výkresu, Něco může pokazit autor výkresu, něco zkreslit kopírka, ale většinou je to na vás. A dost vás potom dojme ten kousek, co chybí nebo přebývá a kvůli kterému pak musíte ten povedený detail dělat znovu.

Volba předlohy

Jde o to co si vybrat. Pokud vás okouzlila mořská šeď a třeba knihy pana Hubáčka, měli byste se spokojit s dobou dost minulou. Na moderní vojenskou loď vás nikdo nepustí a podrobný plán neseženete. Je to stále „TOP SECRET“. Takže buď někde v muzeu, anebo výkres a pár fotek. Ostatně pokud se o to trochu zajímáte, určitě mi dáte za pravdu, že o kráse se u „vojáků“ dá mluvit tak do konce šedesátých let minulého století. Současné krabice, ježící se anténami nebo naopak snažící se být neviditelné, moc krásy nepobraly. To takový křižník z dob Rakouska-Uherska je jiná. Daleko snazší je to s civilními loďmi, výkresů je spousta, od motorových člunů až po zaoceánské obry vozící kontejnery nebo výletníky. Jen si vybrat, sehnat výkres, nějakou tu fotografii a začít stavět.

Těm, kteří úplně začínají, bych doporučil třeba nějakou pracovní loď, remorkér, jachtu s pár detaily a v měřítku kolem 1:25 až 1:33. Tady se naučíte základům stavby, práci i s jiným materiálem, než je EPP, a hlavně trpělivosti. Zkuste hned ze začátku nevymýšlet nejrůznější šílenosti, jako je například instalace super motoru do trupu, který kdysi někdo navrhl pro Iglu a 4,5V plochou baterku. Ušetříte si zklamání a spoustu zbytečné práce.

Všechny díly

Stavíme lodní makety - 1. díl

Stavíme lodní makety - 2. díl

Stavíme lodní makety - 3. díl

Stavíme lodní makety - 4. díl

Stavíme lodní makety - 5. díl

Stavíme lodní makety - 6. díl

Stavíme lodní makety - 7. díl

Obrázková galerie Foto: Ivan Grňa © 2013

Ivan Grňa