Reportáže

V dňoch 2-3.5.2009 sa konalo stretnutie ponorkových modelárov vo Švajčiarskom Zurichu-Gossau. Stretnutia sa zúčastnili modelári z domáceho Švajčiarska, Nemecka Rakúska a Slovenska. Náš klub reprezentoval Vladimír Randa s dvoma modelmi ponoriek.U-47 a U-31. Celkovo sa zúčastnilo podujatia 50 modelárov a 60 ponoriek.

Myšlienka zorganizovať súťaž v Tug Towingu na Slovensku vznikla po tom, ako Keba a spol. rozbehli prvé súťaže v Čechách a na Morave. Dovtedy väčšina z nás ani nevedela, že nejaký Tug Towing existuje.

V pátek 1. května 2009 jsem naložil auto vším potřebným - tedy loďmi, nářadím, plynovými bombičkami, jídlem, šaty a samozřejmě vedle mně si sedla manželka Kristýna a vyrazili jsme směr Dolní Dvořiště a Linec. Tady po asi 4 hodinách klidné jízdy jsme odbočili z hlavní silnice na Mauthausen a za necelou hodinku jsme byli v Au an der Donau, vesničce s rybníkem, kde se koná první rakouské setkání modelářů po zimě a kam už asi 8 let jezdíme, protože zdejší parní komunita je docela silná a vstřícná ke všem, co pohání své modely parními strojky.

Tradiční setkání českých parníkářů, které se koná vždy v polovině dubna, vyšlo letos na poměrně teplou sobotu 18. dubna. Setkání předcházelo opět několik komunikačních telefonátů a e-mailů, ve kterých jsme se s kamarády domluvili, že bychom letošní ročník mohli zatraktivnit společným startem všech účastníků a vytyčenou trať okolo tří bójek neprojet pouze jednou na čas, ale kroužit okolo nich půl hodiny.

Druhý podnik letošního Tug Towing Cup 2009 - Olomócká vana je za námi a sluší se podotknout, že to bylo setkání opravdu vydařené. Pořádající Klub lodních modelářů Olomouc odvedl opravdu spoustu dobré práce. Klub NAMOLO! pak sekundoval při organizaci průběhu vlastní soutěže. Nádherné prostředí Smetanových sadů, kde se jezírko nachází a ideální počasí přispělo k pohodovému průběhu soutěže a všichni soutěžící si to užili. Mohu tak hned v úvodu konstatovat závěr - příště do Olomouce pojedeme určitě znovu a rádi.

Dnešní krátké povídání je věnováno jedné akci, která lodním modelářům zpestřila jinak poněkud stereotypní velikonoční svátky. MK Lány totiž zahajoval sezónu lodních modelářů u vody.

Poslední zpráva z mého cestování po Amerických muzeích - soukromá sbírka pana Pat Spurlocka. Před devíti lety jsem našel v sobě statečnost, drzost, zvědavost (možná taky díky naivitě parního začátečníka), a díky sestře se domluvil s výše zmíněným pánem. Pat Spurlock vydává reprinty knížek o páře, parních strojích a lodích, takže je to můj člověk. Dokonce jsem se o něm zmínil i ve své pidi knížečce Parní lodě 1. To je ten pán, co má garáž plnou parních strojů, modelů, součástek na parní stroje, a ve strašlivé změti všeho skrývá poklady, které mi dělají radost.

Ač jsem byl na začátku března skeptický, na Lužiny jsem nakonec dorazil, opět jako obvykle jsem z Ústí vyrážel s půlhodinovým zpožděním. Na místo jsem dorazil přesně. Vybalil jsem nádobíčko a vyrazil směrem k vodě. Už z dálky jsem viděl skupinku asi 5 modelářů. Dorazil jsem a pozdravil se s kolegy modeláři. Než jsem se vzpamatoval tak dorazilo dalších 10 lidí.

Zdavím přátele MoNaKa! V Olomouci proběhla výstava, převážně lodních modelů, FOR-MODEL Olomouc. Podařilo se mi nafotit dost snímků a snad tak vystihnout atmosféru této prezentace prací místních modelářů. Letos byla umístěna v pavilonu A na výstavišti FLORA. Je to největší pavilon a tak jsem měl strach, že nebude zaplněný. Dříve to bylo v pavilonu G, který je výrazně menší. Příjemným překvapením byl počet modelů a to jak lodí tak i ostatních.

Běžná příprava na cestu obnáší sehnat nějaký sendvič, pití, obří hořkou čokoládu o váze půl kila za asi 3,5 dolarů od Traders Joe na nejhorší časy. S tímhle přežiji den bez problémů, takže hurá směr pobřeží, čili severozápad, asi 70 mil od Newbergu. Většinou jsme projížděli lesy, kde je opravdu obtížné najít místo, kde byste vstoupili dovnitř. Ta Amerika asi byla opravdu panenská krajina, a pořád tam je strašně území, kde se dá zabloudit, ale do těchhle lesů je problém vstoupit hlouběji než 3 metry - zlaté české neudržované lesíčky.

Soused Fred nám řekl o muzeu pod širým nebem v Brooks. Vyrazili jsme se Sheldonem bez zbytečného otálení. Švagr mi chtěl ukázat, že je dobrý hostitel a že má k podivné technice, která mně posledních asi patnáct let „bere“, vřelý vztah též. Vyrazili jsme po okreskách směr Interstate č. 5, čili dálnici z L.A. do Seattlu. Pokud by se tam někdo dostal, je to exit 263 a jste tam. Obrovská louka a pár budov, spíše stodoly a nějaké přístřešky na ty jejich nádherné stroje.

Již potřetí jsme tug towingovou sezónu zahajovali v
Dětském domově Most, kde mám opět na dva dny ochotně zpřístupnili bazén. O něj se s námi dělí i ponorkáři, ale o nich toho moc nenapíšu. Ne že by mě ponorky nezajímaly, ale během setkání mám trochu jiné starosti než okukování modelů. Mnohem více se o ponorkách určitě brzy dozvíte na stránkách RC Revue. Zpočátku to vypadalo, že letos v Mostě budou mít ponorkáři přesilovku, ale účast byla nakonec výborná a kromě již ostřílených matadorů tug towingové scény přijelo i několik „nováčků“ a s nimi se na scéně se objevily i nové remorkéry. Přítomnost těchto nováčků a novinek je příslibem toho, že tug towing v Čechách, na Moravě a Slezku též, nezahyne.

Náhoda tomu chtěla, že jsem po několika letech měl opět příležitost navštívit Norimberský veletrh hraček a modelů. Když to srovnám co se za těch asi 7 let změnilo, tak tam přibyly asi 2 haly a velký parkovací dům. Díky tomu byl příjezd ve špičce těsně před otevírací hodinou téměř plynulý, žádná zácpa. Parkovací dům má tři paralelní vjezdy, každý s 3 závorami a nekonečný had automobilů se tak nezastavoval. Pro jistotu to všude na dohled jistili pořadatelé. Prostě německá preciznost, za cenu €7. Ještě poznamenám, že veletrh je pouze pro firmy, ne pro veřejnost, neboli anglicky se tomu teď moderně říká B2B (Business To Business), takže návštěvě předcházela registrace přes firmu, a následně realizace objednávky vstupenek přes Česko-německou obchodní a průmyslovou komoru. Po zaplacení příslušné částky €17 za osobu přišel e-mailem odkaz k vytištění vstupenky s čárovým kódem. Díky tomu opět pro našince dost nezvyklý jev, mimo příchodu k jedné z bran výstaviště přesně v otevírací hodinu, nikde žádné fronty, pouze usměvavé hostesky se čtečkami čárových kódů, téměř „lovících“ návštěvníky. Nebyl také problém z výstaviště odejít a zase se vrátit.

Nestává se příliš často, abych zavítal na modelářskou akci, kde se neskloňuje pojem RC ve všech tvarech. Nicméně jakmile je řeč o TT, tak nesmím chybět. Tak a teď jsem asi skalním lodním modelářům nasadil brouka do hlavy, že? Ale nebojte se, můžete zůstat v klidu, jelikož dnes budeme o zkratce TT mluvit trochu jinak, než zde bývá zvykem...

Snad za to mohly blížící se Vánoce, snad bylo důvodem celonoční sněžení s vidinou závějí, sněhových jazyků a kluziště místo hučícího příboje. Možná trochu zapracovala celoroční únava z neustálého vychloubání se, jak jsme to hezky postavili a jak nám to hezky plave a snad osmapadesátá vyšší inteligence tomu chtěla, že se na Lužiny tentokrát nikomu moc nechtělo.