Výstavu pořádal letos padesátiletý Klub lodních modelářů Admiral z Jablonce nad Nisou právě k tomuto svému výročí. Klub připravuje na letošní rok celou řadu akcí, tato výstava byla první, měla spíše komorní ráz, protože byly vystavovány pouze modely členů klubu.
V roce 2010, při hledání co nového a při nápadu, že to musí být námořní nákladní loď, jsem narazil v polském zásilkovém obchodě GPM-modele kartonowe na model pobřežní lodi Emilia. Při podrobnějším hledání, zda existuje více informací o této lodi ve skutečnosti, jsem ji našel na stránkách pana Syrovátky. Ten ji stavěl klasickým způsobem a moc pěkně zdokumentoval stavbu. Poslal jsem mu dotaz na plánek a po naší domluvě dorazil poštou. Ihned jsem se potopil do studia plánu a poté to nechal zdravě uležet.
Už je to více než rok, co jsem se odhodlal do stavby japonského křižníku IJN Mogami. Poprvé mě napadlo postavit si „větší” válečnou loď po tom, co jsem se v Praze na Lužinách v roce 2014 vyskytnul u námořní bitvy spolku Midway, nicméně ještě dlouho potom zůstalo jen u myšlenky.
Slepování nástaveb už nepředstavovalo nic zvláštního, běžná vystřihovánková praxe (jedinou inovací bylo zhotovení dělových hlavní z kovových trubiček a drátků). Akorát působil potíže papír, na kterém jsem měl vystřihovánku vytištěnou. Normální papír je tenčí než originální z časopisu, takže bylo třeba podlepovat více dílů.
Nová životní etapa přinesla nové priority (zejména sportovní) a na modelaření nezbývalo dost času a energie. Arizona tak spolu s dalšími rozestavěnými loděmi delší dobu čekala na svou příležitost. Ta nastala na jaře 2017, kdy mě po víceleté pauze opět dostihl tvůrčí elán a pustil jsem se do pokračování stavby.
Na přelomu let 1997 a 1998 vyšla v časopise ABC na pokračování vystřihovánka americké bitevní lodě Arizona v měřítku 1 : 420. Vzhledem k mé zálibě v historických válečných plavidlech mě pochopitelně zaujala. V té době jsem se však zrovna nacházel v modelářsky pasivním období a svoji pozornost věnoval převážně PC hrám. Vystřihovánku Arizony jsem si tedy pouze se zájmem prostudoval a odložil na lepší časy.
Před 5 lety jsem dostal od kamaráda Petra Stejskala nefunkční strojek, který si koupil od pana Jirouška zhruba asi před 14 lety do své lodě Johannes Wilhelm. Strojek (šoupátkový s písty 14 mm a válcovými šoupátky 6 mm) poháněl lodičku přes převod do pomala na velký čtyřlopatkový šroub průměru 100 mm, co jsme si koupili oba na výletě do Lipska. Já dosud pro šroub nemám „zaměstnání” ale Petr ho okamžitě využil.
Jelikož ledy zatím neudeřily, zrodil se nápad uspořádat na podzim ještě jeden sraz u vody. Oblíbený Stodůlecký rybník na Lužinách byl po výlovu bez vody, a tak padlo rozhodnutí zkusit to u jezírek vodoteče v Parku Přátelství v Praze-Proseku. Naštěstí tam v sobotu 4. listopadu ještě byla voda.
