Víkend s MoNaKem 2026 zavítal potřetí na Vysočinu

Kategorie

Reportáže 2026

ladous

,

Pá, 12/06/2026 - 08:57

Počet komentářů: 0

Víkend s MoNaKem 2026 zavítal potřetí na Vysočinu

Druhý prodloužený květnový víkend (8. až 10. května) patřil u rybníka Homole v obci Kouty u Ledče nad Sázavou lodním modelářům. Konal se zde již 3. ročník celovíkendového srazu, který svolalo MoNaKo – MOdelařina NA KOleně. Zázemí srazu opět poskytl přilehlý konferenční hotel Luna, kde účastníci i s rodinným doprovodem našli komfortní ubytování.

Klíčovým místem celého dění se stala prostorná pergola kousek od břehu, která by sice mohla sloužit jako úkryt před deštěm, ale díky skvělému počasí nakonec posloužila hlavně pro grilování a společné posezení.

Sraz přilákal 26 lodních modelářů, kteří s sebou přivezli zhruba stovku modelů. Hlavně v sobotu tak už na stolech docházelo místo a někteří už museli vybalit vlastní. Vedle zkušených matadorů dorazili i nováčci, kteří si přišli zajezdit se svými lodními modely. Aby třídenní program nesoutěžního ježdění nikoho nenudil, byla na vodě připravena trať pro lodní makety. Její bójky po setmění svítily, což umožnilo atraktivní noční jízdy.

Scenérii dotvářel Dejvův modulový přístav, který se rozrostl o segment s kolejemi, což dává tušit, že příště snad dorazí i nákladní vlak. Na vodě byla k vidění obří kontejnerová loď Emma Mærsk Jirky Čelikovského nebo hned tři tlačné remorkéry třídy Springer, které poctivě vozily vanu s uhlím. Robert Jurka pak testoval větší vanu, kde však náklad suplovaly lahve s vodou.

Zájemci si vyzkoušeli také jízdu zručnosti přes průplav a kolem umělého skaliska s majákem. Největší výzvou Tug Towingu bylo manévrování s legendárním Velkým Kačerem – pětisegmentovou plechovou lodí připomínající tanker, která po setmění také svítila a působila na vodě velmi majestátně. Noční Tug Towing je opravdová výzva.

Sobotní hladinu rybníku Homole ozdobilo pět parníků s funkčními parními stroji, několik plachetnic a dokonce i funkční asi 45 let stará žlutobílá ponorka RB-2110 Petra Slavíčka, která byla díky čisté jarní vodě skvěle vidět i pod hladinou.

Kvůli bezpečnosti došlo po loňské kolizi k oddělení jízd rychlých modelů od pomalých. Jejich majitelé buď mohli po celou dobu jezdit po vzdálenější části rybníka, nebo se vyhlásila pauza, během které jim pomalejší lodě uvolnily prostor hned u břehu.

Příroda uprostřed lesů si občas vybrala svou daň v podobě plovoucích větví, z nichž jedna připravila jeden z modelů o lodní šroub. Záchranné akce však byly pestré – od brodění v rybářských kalhotách přes nafukovací člun až po dostrkání pomocí jiných modelů. Jan Lhota k tomuto účelu nasadil skalisko s větrnou elektrárnou. Pochopitelně na sraz přijel i se svou veslicí s pohádkovými postavičkami. Ta se stala magnetem pro hotelové hosty, kteří se zašli podívat ven na to, co skupina podivínů od rána do večera u rybníka dělá, namísto aby využívala hotelový wellness.

Kromě modelů lodí byl během třídenního srazu k vidění i jeden hydroplán či několik RC aut. Jedno se na břeh dostalo stylově z vyloďovacího člunu. Tuším, že pochází z dílny Rudolfa Grulicha. S dalšími RC auty se čtyřčlenná skupina vydala na expedici do okolních kopců.

Závěr

Sraz uběhl jako voda, přestože byl díky státnímu svátku posunut již na páteční dopoledne. Ke zdárnému průběhu přispělo příhodné počasí a dobrá parta, která se sešla. Tímto všem děkuji za účast a těším se na viděnou zase někdy příště.

Za MoNaKo ladous