Je to už snad deset let, kdy jsem začal stavět svůj první parní samohyb. Inspirován tehdy nedostupnou hračkou německé firmy Wilesco
jsem se pustil do stavby jen s pomocí ruční vrtačky, pilníku, kleští, pilky na kov, svěráku a trafopájky
![]()
Při zhotovení dvojčinného parního jednoválce jsem vycházel z nějaké německé knížečky o parních strojcích. Jedná se o
oscilační válec o průměru pístu 11 mm a zdvihem 18 mm. Tyto rozměry byly dány mosaznou trubkou a kulatinou, které jsem tehdy
sehnal v pražské prodejně s hutním materiálem a které do sebe pasovaly, takže jsem mohl obejít nutnost soustruhu či stojanové vrtačky. Všechny
důležité míry i postupy lze vyčíst z mých nákresů. Obecné pravidlo při jeho výrobě platí, že jednotlivé díly by měly být co
nejpřesnější, ale naopak přílišná těsnost pístu ve válci, může způsobit špatný chod strojku. Píst by se měl
ve válci pohybovat zlehka stejně jako ve spodním vodícím víku válce. Naopak třecí plošky, které rozvádí páru nad a pod píst, stejně jako
vnitřní plošky reverzního ventilu, by měly být zabroušeny, co nejpřesněji, abychom zamezili zbytečným ztrátám ufukující páry.
![]()
Věřím, že skuteční odborníci přes parní stroje a jejich modely mi prominou můj totální amatérismus konstrukce a
postupů při jeho stavbě, která skutečně vycházela z omezených možností strojního opracování, stejně jako s naprostou nezkušeností při stavbě
něčeho podobného. Na druhou stranu, věřím, že právě tyto nedostatky by mohly být chápány tou širší veřejností, která projevuje
zvýšený zájem o parní pohon, pozitivně a inspirativně, neboť jak je vidno z fotografií a nákresů, lze tu páru zvládnout i svépomocí, na koleně,
s minimálním vybavením a z dostupných materiálů.
Strojek této konstrukce skutečně funguje – jak je vidět z videa. Navíc, lze tento typ oscilačního stroje doplnit
poměrně snadno o druhý válec, který se už pak sám rozbíhá, takže jej lze použít například i v dálkově řízeném parníčku…
![]()
Strojek jsem poprvé vyzkoušel rozběhnout pomocí improvizovaného „parního kotle“ – což byla vlastně obyčejná čtvrtlitrová
plechovka od džusu, kterou jsem vysrkl malou dirkou. Do té jsem následně zapájel trubičku, na kterou jsem navlékl silikonovou hadičku a
propojil kotlík se strojkem. Naplnil vodou, zatopil pod ní několika kostkami tuhého lihu a za pár minut se strojek rozběhl! Po
další chvíli sice plechovka pukla, protože nebyla ve spojích pájena, ale pouze lisována…
![]()
Téměř celý traktůrek, je zhotoven z tabule měděného plechu tloušťky asi 0,2 mm. Nejprve jsem si
udělal skicu na papír, podle které jsem začal jednotlivé díly nejprve vystřihovat a skládat z kartonu nanečisto a pak podle té papírové šablony
je překreslil na plech a vystřihl. Tam kde jsem očekával teplo od topeniště jsem na spoje použil šroubky, jinde jsem pájel cínem. Parní
kotel je ze stočeného plechu a pájený, takže je při provozu třeba dávat pozor, aby se nevyvařila všechna voda, neboť by došlo k jeho
rozletování. Strojovna není opatřena žádnými armaturami neboli šroubením, které by propojovalo jednotlivé trubičky. Všechny
vývody jsou napevno připájeny buď ke kotli, stroji nebo reverznímu ventilu. Tyto jsou pak propojeny silikonovými hadičkami.
Jediná věc je doplněna později a to manometr s pojistným pružinovým ventilem. Každopádně pojistný ventil je nezbytností kvůli
bezpečnosti provozu. V nouzi však jako bezpečnostní ventil pracují i silikonové hadičky, které většinou samy sklouznou z trubiček při tlaku
dvou atmosfér. Nicméně se na rozdíl od pojišťováku samy nevrátí do původní polohy
.
|
Obrázková galerie |
|
Videosnímek [velikost souboru] kB / [délka snímku]. vteřin |
Jsi prostě diablo......koně nevidět a vůz jede....nádhera, kane mi slina.....
Tak to je nádhera, přesně něco takového hledám, abych synkům vysvětlil jak to pracuje a ukázal jim kouzlo páry, pokud bys měl víc takových návodů sem s nima pls. Prosím tě ty nákresy nemohl bys mi je poslat v lepší kvalitě na mail Vaclav141@quick.cz????? sem si je stáhl z rajčete, ale při tisku nejdou přečíst texty
Ahoj,
ty popisky jsou udelany v Illustratoru tj. ve vektorech. Bohuzel tenhle programek nemaji vsichni a tak jsem to musel rozrastrovat. Aby to nebylo moc veliky, tak to je takovy jaky to je. Uznavam, ze ty textiky jsou na hranici citelnosti, ale kdyz se zapoji fantazie :o)
Muzu to samozrejme rozrastrovat ve vyssim rozliseni a preposlat na mail, i kdyz hned to asi nebude :o/
Co se tyka dalsich planku nebo spis navodu jak na to u pary, tak brzy vznikne neco podobneho na tema keramicky horak, protoze na to je nejvic dotazu.
Ivan
No mám doma corel draw, photoshop a myslím, že i zoner, tak bych snad ty vektory v něčem otevřel. Doufám. Samozřejmě, není to nezbytné, ale usnadnilo by to. Kluci to chtěj vytisknout každej zvlášť a neustále jim číst co tam je unavuje. Dík
Jsem připraven hladově sosat jakékoli informace o páře, protože je jich počertech málo. Těším se na ty hořáky. Díky Morp.
Cau,
prave jsem Ti poslal ty nakresy v lepsim rozliseni, Snad uz to Tvi svistove prectou :o)
Ivan
P.S. Doplnovani vody do kotle? Nezacinal bych tim nejslozitejsim :o)
Velmi pekny clanek. Dovolil bych si sem prdnout odkaz na muj dotaz v DF ke shaneni materialu.
http://www.mo-na-ko.cz/php/portal/vie wtopic.php?id=1341
Něco takového jsem dlouho hledal,je te super.
Jen mám dotaz,ty díry navíc ve válci se pak zapájejí?
Ahoj Aleš
Presne tak, diry navic se zapajeji. Omlouvam se, ze to nepisu uplne polopaticky, ale nejsem zadnej velkej spisovatel :o)
Skrz jsou vrtany proto, aby na sebe přesně sedely hlavne ty dirky, ktere privadi a odvadi paru vlevo a vpravo na zakladnim ramu s temi, ktere jsou na treci plose valce. Ty na horni strane valce se po vyvrtani zapaji. Staci cinem, neni to nejak teplotne kriticke.
Ivan
Mohl bych se zeptat co je pouzite za hadicky? Kde se daji koupit? Jeste bych opracil odkaz na ten muj dotaz v DF:
http://www.mo-na-ko.cz/php/portal/v iewtopic.php?id=1341
Nechapu co se vzdy na tom odkazu podela. Je treba vypustit tu mezeru.
K propojeni jsou pouzite silikonove hadicky, ktere se daji koupit v modelarskych prodejnach. Pouzivaji se nejcasteji na privod paliva do spalovacich motorku. Mam doma ruzne prumery a vzdy volim takovy, aby sel ztuha navleknout na pouzite medene ci mosazne trubicky.
U tech polopruhlednych je uvnitr videt, jak se pri vyvinu pary v kotli orosi, pak se zacnou kapicky posouvat ke stroji a pak - uz to bezi!!!
Ivan
Dik. Nemel bys jeste radu kde se da koupit pouzity "hutni material" Ruzne plochace apod. by se mi obcas hodili, ale ve Ferone pry jen od 2m a nic jineho neznam...
chce to navštívit zběrnu nebo kovošrot v Měcholupech a odkoupit levně zbytky akorát se v tom člověk musí hrabat jsou tam poklady
Ahoj,
souhlasim s Dadou, ze nejlepsi a nejdostupnejsi jsou kovosroty a sberny suroviny. Ja jsem mel docela slusny zasoby jeste z Hutnika (ale uz se tenci) a tak se obcas mrknu prave do vykupu a vemu, co by se mohlo hodit. Slusny mosazny trubicky lze koupit v kazde modelarske prodejne tak od 2 do 12 mm. A u Pecky v Praze obcas mivaji medeny trubicky, ktery se asi nejlip ohybaji. Docela dobre se ohybaji i mosazny, ale musi se v cele delce rozzhavit do cervena a nechat zchladit, pak se ohybaj taky v pohode. na to ohybani existujou i ruzny pripravky.
Ivan
P.S. Dado jeste jednou dik za ty hlinikovy tiskarsky desky. Jsou uplne super! Mam uz z nich udelanej kryt kotle, komin i palubu na tom prazskym pecku!
Dobrý zdroj materiálu-trubiček mají i obchody+servisy ledniček a klimatizací