Zlatá plachta Barbory 2008 očima závodníka

Rok se s rokem sešel, a tak bylo nutné dostát všem slibům a zúčastnit se letošního svátku všech plachetnic v Duchcově jako aktivní účastník. Již počtvrté se tam konala Zlatá plachta Barbory, což je jistě všem známá soutěž plachetnic tříd F-NSS evropského formátu, kterou od 8. května do 11. května 2008 uspořádal Klub lodních modelářů "Royal Dux" Duchcov s předsedou Václavem Vrbou v čele.

Asi bych měl napsat jen klasickou reportáž o samotné akci, ale nedá mi to, abych se nepodělil o peripetie, které všemu předcházely. Předně jsem musel zakoupit několik párů krystalů, které jsem doposud při akcích MoNaKa nepotřeboval, ovšem toto by stejně jednou muselo nastat. Dále jsem konečně vstoupil do svazu, sice jen do klubu plastikových modelářů, ale to údajně stačí. Květen se blížil a s ním i nutnost konečně osadit Karl und Marii (dále jen KuM) již na podzim zakoupeným navijákem. V zimě se mi třásly ruce, tak jsem si na nutné odstrojení plachet netroufal a najednou bylo 14 dní před soutěží. Do toho ještě Tug Towing v Otrokovicích. Konstrukci usazení navijáku jsem dokončil až druhý den, pak následovalo osazení plachet a hurá na vodu. Naviják kupodivu fungoval, dokonce se ani rezerva lan v podpalubí nikde nezamotala. Horší bylo, že můj čtyřčlánek 750mAh se už po 45 minutách vybil, což nebylo zrovna veselé. Takže jsem na poslední chvíli zkontaktoval Boříka a ten pro mně v Brně koupil nový pětičlánek 3000mAh a v Otrokovicích mi jej předal. Ještě jednou díky.

Po návratu z Otrokovic jsem novou sadu nabil a v úterý šel naposledy testovat vyvážení plachetnice na bazén. To byla osudová chyba! Jelikož byl náš nadzemní bazén ještě napůl zazimovaný, tak byla voda jen u dna. Zkrátka jsem se musel i s KuM dosti ohnout přes okraj (jako jsem to dělal již mnohokrát), ovšem tentokrát jsem to neustál a letěl za ní. Ta se zastavila až o dno bazénu. Sám jsem se jednou rukou odrážel od dna, abych na ní nepadl celou svou vahou, a druhou rukou jsem zoufale držel horní okraj stěny bazénu, která měla spíše tendenci bortit se více dovnitř bazénu. Zkrátka patová situace. Už ani nevím, jak jsem nakonec vylezl. Z plachetnice jsem vylil nějaké tři litry vody a kupodivu jsem ani detaily nezničil. Šel jsem znovu pokoušet štěstěnu a vyvažovat s novým pětičlánkem. To už šlo hladce.

Při zpětném ukládání plachetnice do stojanu se mi povedlo odstřelit malou část kotvy do vysoké trávy. Hledání jsem vzdal až s nastupující tmou, protože bylo nutné hlavně model rozebrat pro středeční rychlé naložení a odjezd. Krátce před půlnocí jsem dokončil ztracený detail. Jak se posléze ukázalo v Duchcově, tak zcela zbytečně, protože o něj KuM při soutěži zase přišla. Asi platí pravidlo jako v Tug Towingu: Vše přebytečné musí pryč.

Středeční cesta do Duchcova nezačala zrovna nejlépe. Místo v plánovaných 15:30h jsem vyrazil až v 17:00h. Jelikož byla první středa v měsíci, tak jsem se zajel podívat do Braníku, ovšem byl tam jen Dada a za chvíli dorazil Nex, oba bez lodí. Tak jsem se brzy rozloučil a vyrazil směr Duchcov, kam jsem dorazil krátce po osmé večer. K mé smůle chvilku po uzavření recepce, nicméně paní recepční byla tak hodná a kvůli mně se ještě vrátila a ubytovala mě. Tímto ještě jednou děkuji.

Brzy ráno vstávám a jdu obhlížet terén. Hlavně bylo nutné zjistit, kde bude zázemí pro sestavení KuM a kde zaplatit startovné. Takže brzy potkávám mně známé i neznámé tváře, zkrátka modelářskou elitu. O něco později poznávám ještě další známé z internetu, jejichž pravá jména mi byla doposud utajena.

Už by se snad slušelo začít s popisem oficiálního programu. Vše tedy začalo ceremoniálem, kdy Václav Vrba přivítal účastníky a odemkl letošní sezónu. O přítomnosti místního starosty se nebudu zmiňovat, ale po většinu ceremoniálů spojených se soutěží zdatně sekundoval i europoslanec Ing. Jaromír Kohlíček CSc., jakoby neměl nic lepšího na práci.

Pak následovalo vážení modelů a jejich statické hodnocení. Už z časového harmonogramu bylo zřejmé, že to nebude žádná rychlovka. KuM přišla na řadu skoro nakonec, takže už jsem věděl, co mě asi čeká. První vroubek jsem si udělal tím, že jsem ke KuM neměl technický průkaz. Přiznám se bez mučení, že jsem o něčem takovém slyšel úplně poprvé. Tímto děkuji panu Červíčkovi za tiskopis a slibuji, že se určitě propříště polepším. Druhý škraloup mám za to, že neumím polsky. Ač se hlavní rozhodčí Marian Taborek snažil sebevíc, tak naše domluva nebyla možná.

Navečer přišlo tolik očekávané ježdění. Jak mnozí předvídali už celé odpoledne, tak opravdu vanul jen slabý vánek, ovšem já jsem s KuM odjel alespoň dvě kola ze šesti, což se mi znovu podařilo až v sobotu. Jirka Kreisel jel mimo soutěž s Marií, protože Borek Dvořák se rozhodl toto kolo vypustit s tím, že to v pátek jistě dožene. Ale nedohnal, protože Marie měla nějakou technickou závadu.

Po prvním kole jsem chtěl vyjezdit aku z Fley, jelikož byla připravena už do Otrokovic, ale nějak nebyl čas. Navíc jsem po tom debaklu s KuM potřeboval trochu odreagování. Už od samého počátku jsem si jízdu s Fleou vychvaloval, protože snad poprvé krásné pleskala dnem o vlny. Jenže najednou sebou nějak cukla a převrhla se pár metrů od břehu (shodou náhod byl svážecí člun již uklizen). S kamennou tváří jsem tedy čekal, co to udělá, protože se zdálo, že se pomalu blíží ke břehu a ponor se nezvyšuje. Jenže najednou se změnila trajektorie, takže došlo na nejhorší, kdy soutěžní plachetnice Yamaha a Sea Wind (NSS-A) ruské delegace (Michail Basin a junioři Raisa Basina a Aleksander Basin) musely pomoci dostrkat Fleu ke břehu. To je teprve ten správný Tug Towing, kam se na to hrabe Springer. Jak mají plachetnice mnohem vyšší setrvačnost i váhu, tak Flea s každým pokusem o nájezd lehce nabrala vodu, ale během minuty byla zdárně na břehu. Regulátor a přijímač jsem rozebral a dal přes noc vysušit za ventilátor zdroje nabíječe. Můj další dík tedy patří zachráncům Fley a Jirkovi Kreiselovi, který se postaral o překlad. Nebýt jeho duchapřítomnosti a nápadu s dotlačením, tak už jsem se vrhal do vody. Kdo stál poblíž, tak určitě ví, že jsem měl náběh na infarkt.

Večer proběhlo ve společenském sále, kde byla zřízena úschovna modelů, zhodnocení prvního dne. Slovo měl hlavně Marian Taborek, takže nebýt toho, že Borek Dvořák vše překládal do němčiny, tak bych zase ničemu nerozuměl. Zkrátka moje představa, že koná-li se nějaká akce na našem území, tak "úřední řečí" bude čeština, se zcela nenaplnila. To je snad jediná výhrada, kterou bych k celé soutěži měl.

V pátek střídavě foukalo a nefoukalo, takže jsem jednu jízdu pro silný vítr a velké vlny nedojel. Přesněji řečeno se mi nepovedlo hnout z místa, jak se ta má 26kg bárka kolébala na vlnách. Za tu chvilku jsem nabral litr vody, takže vylévání mi trvalo zbytek jízdy, takže na focení NSS-B zase nedošlo. Ale to jsem si vynahradil během jiných jízd, jelikož všichni ihned vystartovali a já se plácal pořád na startovní čáře, takže jsem fotil souboje těch rychlejších u bójek a snažil jsem se všem vyhnout. V sobotu se mi povedlo to, že jsem první kolo odjel zároveň s limitem 45 minut.

Myslím, že už jsem o sobě mluvil dost, tak teď ve stručnosti i o jiných. Karlík přivezl Thalassu a Phantoma. Sestavení Phantoma nebylo jednoduché. Chvílemi při vymotávání plachet asistovalo hned několik modelářů. Navíc při průjezdu ven musela část plachet kvůli výšce chodby zase pryč. Ovšem u vody Phantom budil zasloužený obdiv. Vždyť ho nezvážila ani 30kg váha. V pátek večer předváděl majestátní manévry, ovšem bez většího publika, protože všichni se odebrali na večeři a pozdější předávání prvních medailí. O výsledcích se zmiňovat nebudu, protože si je každý lehce najde v odkazu pod článkem. Karlík ovšem Phantoma do soutěže nepřihlásil a jezdil jen s Thalassou. Ta však měla velmi často potíže s kormidlem, ač místní mechanik, bývalý instruktor jachtařů, na jehož jméno si nevzpomenu (snad Bártl?), dodával veškerý potřebný materiál. Za všechny opět děkuji.

Další Thalassu přivezl Vráťa Emler. Měl jsem možnost jí chvilku ovládat a musím uznat, že je to opravdu modelářská slast. Ta plachetnice jezdí sama. Surda přivezl Doriana Graye a uznávám, že mám opět co závidět. Zaprvé krásně jedoucí model, zadruhé pak přibližovadlo na místo činu. Přijel totiž dodávkou a plachetnici tam dal celou bez nutnosti něco odkládat. Hlavně v sobotu večer při krátkém dešti to bylo velmi výhodné. To Jirka Kreisel svou Stormy Weather dá i do osobního auta vcelku, ale může za to právě malost tohoto modelu.

Borek Dvořák opět dorazil se svými německými přáteli. Lahůdkou byla především účast Uliho Schramma, který mimo dobrého počasí přivezl hned tři pozoruhodná díla. Prvním byla Adrelina, krásná plachetnice typu Sandbagger, jejíž obrovské červené plachty snad nešlo přehlédnout. Za kdejaký model se s plochou plachet 2m² zkrátka neschová. Jelikož na její předloze podle potřeby přebíhala posádka s pytli písku, tak v modelu se o totéž stará mohutný olověný válec, jehož naviják je řízený pomocí vrtulníkářského gyra. K tomu se ještě vysouvá mohutný kýl. Dalším exponátem byla Mystery, která umí využívat spinaker tak, že ho v případě potřeby zasune do trupu, kde je k té příležitosti husí krk. Je holou pravdou, že tato plachta jako jediná působí pomačkaně, ale jinak by to asi nešlo. Třetím klenotem techniky byl katamarán Proa, který byl zvláštní tím, že svou trojúhelníkovou plachtu podle potřeby přetahoval tak, aby tento model mohl kdykoli couvat. Ovšem o couvání nemůže být řeč, protože tento unikát jede v podstatě stále dopředu, jen pokaždé na jinou stranu. Na každém konci má jedno kormidlo, takže manévrování je opravdu snadné. Jelikož se jednalo o mimosoutěžní model, tak přišel na řadu až po oficiálním programu v neděli. Chvílemi to vypadalo, že se převrátí, ale vše dobře dopadlo. Podobný problém měla za většího větru i Adrelina, která si doslova lehla na bok a odmítala manévrovat.

Další lahůdkou byla plachetnice SMY Meteor 4, kterou až v sobotu přivezl Veit Unger. Mnoho plachet, mnoho detailů a hlavně čistá práce budily zasloužený obdiv většiny přítomných.

Štefan Abel dorazil ze Slovenska hned se dvěma modely. To proto, aby mohl maximálně využít čas a startovat jak v NSS-A, tak v NSS-B. Tato strategie byla výhodná až do neděle, kdy probíhala společná jízda kolem celého rybníku. A člověk pak musel zvolit jen jeden z modelů, což mohlo být dilema. A těch kroků po břehu! Nedělní soutěžní procházka kolem Barbory se naštěstí konala až v závěru. Být to hned první den, tak já osobně bych asi těžko nabíral sil na další dny.

Z NSS-A bych rád zmínil atraktivní plachetnici Bonduelle Josefa Slížka. V počátcích měla problém s vnikáním vody, ale v závěru se snad podařilo tento problém odstranit. Dědkovo Triggera jsem si na vodě snad ani nevšimnul, ale bude to hlavně tím, že NSS-A jsou pěkně rychlé mršky.

Co říci závěrem?

Především se omlouvám všem, o kterých jsem se slovem nezmínil. A děkuji všem, kteří mi po celou dobu pomáhali a radili... Zajímavá je též výsledková listina. Ty přepočty handicapů dělají úplné divy. Jen je škoda, že ruční práce je v poměru ke stavebnicím při statickém hodnocení málo doceněna, ale to už je věcí názoru každého z nás. A k rušení snad jen tolik, že narozdíl od Tug Towingu zde nebyl nejmenší problém, i když se na vodě prohánělo 20 modelů naráz.

Výsledky

Obrázková galerie Foto: Ladous

Obrázková galerie Foto: Nex

Videosnímek Zhruba 9 minut na serveru YouTube.com

Někdy příště opět u plachet naviděnou ladous