Začátečník vyrábí reverzaci pro šoupátkový parní stroj

Opět nádhera, jen tak dál. Akorát bych si nyní dovolil několik (doufám) konstruktivních dotazů či připomínek.



Převodovka krásná, elegantní řešení. Sice to má svá úskalí (viz. text), ale zřejmě snazší, než řešit mechaniku přestavování šoupátek.



Nebylo by však nejsnazší zkonstruovat reverzní parní ventil? K tomu by však musela být vhodná konstrukce samotného stroje. Což mě přivádí k následující úvaze. Není těch komplikací pro začátek zbytečně moc? Proč se hned napoprvé pokoušet stavět strojek složitější konstrukce (šoupátka), řešit reverz, doplňování vody do kotle, mazání, komplikovanější kotel, neortodoxní palivo (benzín mi zrovna přijde jako poměrně rizikový, z kapalných paliv bych favorizoval líh, rovněž nesmrdí a nešpiní/nemastí, ale není tak těkavý a páry tak snadno zápalné)? Nebylo by lépe postupovat po menších krocích a pro začátek postavit nějakou jednoduchou strojovnu (primitivní oscilační strojek, mazání pouze mokrou parou, prostý válcový kotel bez doplňování vody, pevné palivo apod.)? Při tom získat cenné zkušenosti a ty posléze zúročit při konstrukci něčeho komplikovanějšího.



Neber to však jako nepříjemnou kritiku. Máš právo na svůj přístup (prošlapávání neortodoxních cest má také své kouzlo) a tvému úsilí fandím. Každý článek o páře je mi inspirací. Parní pohon mě dlouhodobě láká, ale nejspíš bych začal využitím koupených věcí. Ke schopnosti vlastní stavby jsem skeptický, o to více obdivuji každého, kdo něco takového zvládá.

Máte pravdu. Jenomže já si nenechal poradit :)



Osciláku jsem se vyhýbal od začátku. Moc se mi nezamlouvají, a bál jsem se výroby těch rovinných těsnících ploch (raději stejné úsilí věnuji šoupátkovému válci). Kupovat se mi to taky nechtělo, ale zpětně by to nebyla špatná volba - co mě stáli nástroje a materiál... Přesvědčila mě Vyžlovka 2016, půlhodinovky vyhrávají osciláky - nejsou tak špatné. A tak to je podobně se všim. Místo abych koupil věci na pájení, rozhodl jsem se raději zaplatit svaření nerezu. A pak postavil zbytečně složitý kotlík. Atd. Nejhorší je že to pořád nepluje.



Reverzní ventil má také ty těsnící plochy ale tam bych to i zkusil. S tím palivem váhám, benzín se zatím moc neosvědčil (tedy můj přístup). Jinak vše mi trvá dlouho, od zimy dělám na trupu. Loď bude těžká a velká, ani nevím jestli to nějak popluje. K té reverzaci - řešení doměčků ložisek byl omyl, z toho si nikdo neberte příklad.

Rozumím, také si rád chodím vlastní cestou.



Osciláky se mi též na pohled nelíbí, ale účel světí prostředky a z mechanického hlediska se prostě jedná o nejjednodušší konstrukci. Akorát ty kluzné plochy, v tom též spatřuji zdroj potíží. V případě složitějších strojků je ovšem těch komplikací ještě více, není tedy divu, že mezi modeláři parníkáři právě oscilační strojky převažují. Samozřejmě je to dilema, zda zvolit raději něco jednoduššího a spolehlivějšího anebo něco na pohled hezčího a lépe napodobujícího skutečné velké parní stroje, ale potenciálně problematičtějšího.



Reverzní ventil pravda, opět starosti s těsněním, ale mechanicky zřejmě jednodušší než přestavování šoupátek. Jinak obecně existuje různých konstrukcí parních strojků více, pokud nevyhovuje oscilační, lze využít místo klasických šoupátek (dle opravdových velkých strojů) ventily různé konstrukce včetně rotačních. Zjednodušení konstrukce rozvodů napomůže tzv. uniflow konfigurace (pára proudí pouze jedním směrem). Kreativitě se meze nekladou, např. na youtube se dá nalézt spousta videa různých parních pokusů. Mnohdy konstrukčně velice primitivní a hrubé nekvalitní zpracování, ale hýbe se to. Odtud čerpám plno inspirace. Samozřejmě jedna věc je sestrojit nějaký mechanismus schopný pohybu na páru či alespoň stlačený vzduch, sloužící jen k potěšení konstruktéra, druhá věc je postavit strojek schopný reálně pracovat v lodním modelu a úspěšně ho pohánět. To druhé je obávám nad moje síly, ale aspoň to první bych si někdy rád vyzkoušel.



Co se kupování týče, záleží na přístupu a prioritách. Pokud mi jde o to rychle a spolehlivě zprovoznit model a nemám dostatečné know-how, bude zřejmě nejefektivnější cesta nákup, nebo alespoň napodobení něčeho vyzkoušeného osvědčeného. Samostatný vývoj akorát spolkne spousty prostředků a času, má tedy smysl spíš v případě, kdy člověka právě baví a naplňuje to vlastní tvoření a cesta je cílem. Což jsem pochopil, že je právě tvůj případ. Tak ať se daří k tvojí spokojenos

"strojek schopný reálně pracovat v lodním modelu a úspěšně ho pohánět" - tak to je přesně to, co mě fascinuje a drží u parníků.



Oscilákům jsem se nevyhýbal kvůli vzhledu ale spíše nižší účinnosti. Šoupátkové stroje působí poctivěji. Na mém strojku také ty duralové součásti nepřispívají ke klasickému vzhledu. No prostě neumím vzít věc a nechat jí jednoduchou...



A zapoměl jsem na další výhodu mé reverzace: stroj se může točit, lodní šroub ne. To se hodí třeba pro načerpání vody nebo zahřátí stroje.



Při postupném sestavování lodi očesám strojovnu od nepotřebných věcí a dám jí dohromady, protože jinak bych snad nikdy nevyplul :)



Nad ventily místo šoupátek jsem také přemýšlel. Pístové šoupátko vyhrálo.

S tou fascinací parníky rozumím, má to prostě své jedinečné kouzlo, které ani mne nenechává chladným.



S účinností bych si u modelových strojků příliš nelámal hlavu, ve srovnání s velkými opravdovými stroji to tak jako tak bude nic moc. Obecně bych se v modelovém měřítku vyhnul přílišnému teoretizování, větší váhu budou mít praktické poznatky. Hlavním faktorem bude kvalita práce. K čemu umět naprojektovat dokonalý strojek, když ho nedokážu postavit v uspokojivé kvalitě. Kdo dokáže postavit třebas primitivnější strojek, ale precizně, bez nežádoucích vůlí, ale s hladkým chodem bez nadměrného tření, ten zvítězí. Proto zřejmě ta tebou zmíněná převaha osciláků v reálných kláních parních modelů. Právě u těch osciláků to bude hodně o té kvalitě třecích ploch. Musí to být těsné, aby pára zbytečně neunikala, ale současně umožnit hladký chod bez zbytečného tření. U šoupátkových strojků to jistě platí podobně, pokud se to nepostaví precizně, třeba to nějak běžet bude, ale výsledný efekt nic moc.



S tvou reverzací rozumím, prostě podobně jako v autě, převodovka umožní neutrál.



Tak ať se daří a tvoje loď jednou úspěšně vypluje.

Ještě dodatek k předchozí komunikaci. Při studiu webů věnovaných páře jsem narazil i na stránky http://pocketcz.wz.cz/ship_1.php Evidentně se jedná o osobní web autora tohoto článku. Se zájmem jsem si přečetl všechny příspěvky v sekci parních lodí a dozvěděl jsem se o poznání více, než bylo publikováno zde na Monaku. Teprve nyní mi naplno došla ta náročnost a komplexnost celého vývoje. Kolik si to vše vyžádalo energie a času. Nezbývá než opět vzdát poctu a popřát ať se jednou v budoucnu podaří dílo dotáhnout do úspěšného výsledku.

Parní stroj lokomotivy a pákové ovládání stroje přestavováním šoupátka za chodu na stop a zpětný chod je inspirace. K čerpání vody doporučuji parničku (parní oscilační pístová pumpa), nebo jednodušší ejektor s plnící nádrží, lze s ním dost dobře plnit, musí se vědět jak, ale při plnění významně klesne výkon kotle. Z parního stroje je přenos síly na vrtuli jen hřídelí, maximálně zubová spojka k odstavení vrtule. Kotel je vhodný parotrubný, výkonný hořák je petrolejový (princip - vařič primus) ale třeba i plynový PB. PB hoří okamžitě a i nastavení max výkonu  a provozní regulace výkonu je okamžitá a jednoduchá. Lze i jednoduchý naftový, přetlakový, rozprašovací, zapaluje se kouskem dřeva v topeništi, fuguje spolehlivě i v armádním parním kotli PDP2 https://www.valka.cz/CZK-PDP-2-pojizdny-dezinfektor-parni-dvoukomorovy-…

A co takhle použít Teslovu obousměrnou parní turbínu? Jednoduchá, neuvěřitelná účinnost a výkon.

V.