Parní Vyžlovka 2026

Kategorie

Reportáže 2026

ladous

,

Čt, 15/10/2026 - 16:01

Počet komentářů: 0

Od 4. do 6. září hostil kemp Sedmihorky v Českém ráji 23. ročník soutěžního srazu modelů parníků. Ten byl díky účasti slovenských lodních modelářů opět mezinárodní. Navíc se pořadatelé kolem Petra Stejskala č. 1 rozhodli pozvat Raphaëla Havranka, francouzského modeláře s českými kořeny, čímž prestiž akce zase o něco stoupla.

Páteční večer byl v očekávání jeho příletu a též v mírných obavách, neboť nikdo z tuzemských účastníků neumí francouzsky. Naštěstí zafungovala angličtina jako univerzální jazyk. Kde došla slova, pomohla názorná ukázka přímo na modelu, či na fotkách z dílny.

Sobota

Samotná soutěž odstartovala v sobotu dopoledne krátce po desáté hodině. V rychlostní soutěži měl i letos každý neomezený počet pokusů, přičemž platilo, že výsledky zůstávaly po celou dobu tajné.

Podobně jako vloni i letos se mi podařilo se s parníkem Saturn mezi parníky s délkou trupu do 1 metru probojovat na stupně vítězů. Opět jsem skončil na třetím místě. Z pěti pokusů byl nejlepší až ten poslední, když jsem na vítězného Green Bena Vladimíra Šrámka ztrácel 20 sekund. Hikinen Karhu Jiřího Macury byl druhým modelem, který soutěžní úkol zvládl pod minutu a zaslouženě se dostal na druhé místo. Celkem se do soutěže postavilo 14 modelářů a další 4 se zapojili mimo soutěž.

Parníkům s délkou trupu nad 1 metr kralovala Sella Vladimíra Šrámka. S Renownem zároveň obsadil druhé místo. Jelikož Raphaël Havranek do letadla žádný svůj parník vzít nemohl, byl mu zapůjčen právě Renown. Po chvilce sžívání se s modelem z toho bylo třetí místo. Nejrychlejší soutěžní časy byly u této kategorie pod minutu dokonce až do pátého místa. Celkem se zapojilo 9 modelářů, jeden svůj model poprvé na vodu pustil mimo soutěž.

Zatímco všichni používají k ohřátí vody v kotli plynové bomby, Matouš Havrlík vsadil na uhlí. K dětským nemocem jeho nového kousku patří vysoko položené těžiště a tím pádem i celková nestabilita modelu. Zdá se, že půjde o rychlý stroj, bohužel kvůli svému kolébání nemůže pomýšlet na rychlý průjezd zatáček.

Pokud by si někdo myslel, že stačí dát uhlí do topeniště a zapálit, byl by zklamán. Aby to vůbec nějak rozumně hořelo, musí být po celou dobu v těsné blízkosti puštěný ventilátor, vhánějící pod kotel čerstvý vzduch.

K dalším divácky atraktivním modelům bezesporu patří kolesové parníky. Ty byly k vidění jen tři, přičemž zvítězil Reliant Jiřího Macury. Na druhém místě skončil Eppleton Hall, se kterým ze slovenské Stupavy dorazil Alexander Čimo, a na třetím pořadatel soutěže Petr Stejskal č. 1 se svým Dantonem.

Oproti loňsku jde o úbytek dvou kolesových parníků, což je jistě škoda. Klapající lopatky k parníkům odnepaměti patří a je to něco jiného, než když se pod vodou nepozorovaně točí lodní šroub.

Závěr sobotního soutěžního odpoledne patřil hromadnému startu Steam Foot. Do bojů na tři kola vyrazilo stejně jako vloni 8 účelových speciálů. Dva musely odstoupit pro technické komplikace a jeden neprocouval do cílové čary, takže musel být ze soutěže vyřazen. Nicméně 5 modelů svou soutěžní jízdu zdárně dokončilo. Nejrychlejší byl Green Ben Vladimíra Šrámka, na druhé místo se probojoval Hikinen Karhu Jiřího Macury a třetí příčka patří Bílé Vráně Petra Stejskala č. 1.

Tím byl krátce po třetí odpoledne sobotní soutěžní program vyčerpán, někteří ještě zkoušeli své parníky mimo soutěž, jiní provětrali své elektromotorové modely a další se přesunuli na něco dobrého do nedalekých hospod.

Večer byla na programu tombola s vyhlášením výsledků a udělení Stephensonovy ceny za inovativní technické konstrukce. Tu si letos odnesl Vladimír Šrámek, stejně jako trofeje za vítězství téměř ve všech sobotních soutěžních třídách. Jen tu za kolesové parníky si neodnesl, jelikož momentálně žádný nemá.

Neděle

Nedělní dopoledne patřilo nejprve soutěži s hromadným startem pro kolesové parníky, jejichž úkolem bylo za 15 objet co nejvíce kol. Díky příjezdu dvou leteckých modelářů, kteří v sobotu absolvovali Lipeneckého Obra 2026, se na trať vydalo 5 kolesových parníků.

Skutečně absolvovaná kola se vydělila délkou modelu v metrech, čímž se mírně zamíchalo pořadí. Nejlépe dopadl metrový Reliant Jiřího Macury, na druhém místě najdeme Danton Petra Stejkala č. 1 a na třetím slovenský Eppleton Hall. S tím se zapojil Alexander Čimo.

Petr Stejkal č. 2 ještě soutěž absolvoval se svým Dundasem, třebaže jej v sobotu večer prodal v aukci. Nový majitel Raphaël Havranek pozorně natáčel, jak se parník chystá k jízdě, aby si později věděl rady. Přestože jsem myšlence rozšíření svých loděnic o kolesový parník dlouhodobě nakloněn, konečná cena nebyla velká a Dundas má sympatické rozměry, Dundas by byl co do případných oprav použitého parního stroje velké sousto.

Pro úplnost doplním, že na pátém místě skončila Bohemia Františka Popa, kterou i tentokrát trápilo kormidlo.

Po kolesových parnících došlo na zlatý hřeb soutěžního víkendu. Tím není nic menšího než vytrvalostní klání parníků s pohonem lodním šroubem na půl hodiny. Vyplulo 8 modelů, což je o dva méně než vloni. Po přepočtu zvítězil Hikinen Karhu Jiřího Macury. Pro druhé místo si dojela Sella Vladimíra Šrámka. Třetí místo bral Red Dwarf Ondřeje Švece, jemuž přepočet 5 kol přidal, zatímco Vladimíra Šrámka o 5 kol ochudil. Výkon Selly je naprosto úchvatný, když jedno skutečné kolo průměrně upluje za méně než minutu.

Závěr

Vyhlášení výsledků již proběhlo ve skromných podmínkách přímo u vody – s příslibem, že se v září 2027 modely parníků do Sedmihorek potřetí vrátí.

Pro MoNaKo ladous

Video od Raphaëla Havranka

Několik ukázek najdete pod článkem. Bohužel není možné sem dát všechna videa, která Raphaël Havranek v Sedmihorkách pořídil. Najdete je na jeho YouTube: https://www.youtube.com/@rhavrane/videos

Výsledky

Parní Vyžlovka 2026

Zajímavosti o předlohách modelů podle AI Googlu
Model	Historická předloha (rok, místo výroby)	Původní rozměry a pohon	Záchrana / Historický osud
Eppleton Hall	1914, loděnice Hepple & Co, South Shields (Anglie)	Délka: 30,6 m (100,5 ft), šířka: 6,4 m (s kolesokomory 10,2 m). Dva nezávislé parní stroje typu „grasshopper“.	Sloužil k vlečení uhelných lodí na řekách Tyne a Wear. V roce 1969 jej zachránili před sešrotováním a po vlastní ose přeplul 11 000 mil do USA. Dnes je jako muzejní loď v San Franciscu.
Reliant (pův. názvem Old Trafford)	1907, loděnice J. T. Eltringham & Co, South Shields (Anglie)	Délka: 30,5 m (100 ft), šířka přes kolesa: 11,1 m (36,5 ft). Dva parní stroje Hepple & Sons, výtlak 100 tun.	Původně pomáhal lodím v Manchesterském plavebním kanálu, později sloužil v uhelném přístavu Seaham. Od roku 1973 byl vystaven v Národním námořním muzeu v Greenwichi, v roce 1996 byl bohužel kontroverzně rozebrán kvůli prostoru.
Bohemia	1841, loděnice J. Andrews & J. J. Ruston, Karlín (Praha, České země)	Délka: 37,5 m, šířka: 8,6 m. Parní stroj o výkonu 30 koňských sil.	Vůbec první český kolesový parník. Zajišťoval přepravu na trase Obříství–Drážďany. Vyřazen byl v roce 1856 v Drážďanech, jeho parní stroj byl však použit v jiném parníku (Diesbar), který v Německu slouží dodnes.
Saturn	1908, loděnice v Hamburku (Německo)	Klasický přístavní a říční parní remorkér s robustním šroubovým pohonem.	Vůbec poslední parní remorkér, který zůstal v aktivní službě v Německu až do roku 1979. Následně byl kompletně zrestaurován. V současnosti je jako cenný sbírkový předmět umístěn v open-air expozici Schifffahrtsmuseum Rostock v německém Rostocku.