Parní Vyžlovka 2024: Jak parníky sváděly boj na moři

Při loňském 20. ročníku nás kemp Moře u rybníka Řeka nalákal zrcadlově klidnou hladinou, leč letos se nám ukázal v plné síle. Během pátečního odpoledne 6. září, kdy jsme se svými parníky i jinými modely přijížděli na místo konání, ještě panovala idylka. Mírný větřík a vlny však v sobotu ráno vystřídalo vlnobití s nárazy větru až 11 m/s. V naději, že se to třeba během dne zlepší a že předpovědi počasí nevyjdou, jsme postavili stan, nanosili stoly a dali se do soutěžení.

Petr Stejskal č. 1 coby hlavní pořadatel nejprve přítomným představil harmonogram soutěžních jízd. Sám v té chvíli ještě netušil, že zcela zbytečně. Z více než 25 modelů parníků svou soutěžní jízdu, která spočívala v obeplutí jednoduché trati v co nejkratším čase, během soboty úspěšně dokončilo jen 8 lodí. Jedna se málem utopila, další k tomu neměly daleko. Aby také ne, když se přímo ke břehu hnaly 30cm vlny. Soutěžní jízda z větší části spočívala v jízdě podél břehu a tedy s vlnami z boku. To je vražedná kombinace, pokud připustíme, že v modelech parníků musí být kvůli přívodu vzduchu spousta ventilačních otvorů.

O tom, že dané počasí není ideální ani pro plachetnice, se přesvědčila Mariquita Michala Šenekela, stejně jako moje Footyna, u které jsem oddělal servo kormidla – strhly se převody. Je div, že jsem dojel zdárně ke břehu a závadu odhalil až další den. Honit malou plachetničku na druhý břeh, který je vzdálený více než kilometr, by nebyl žádný med. Petr Stejkal č. 1 se svou plachetnicí skončil u stavidla na hrázi a neznámý nešťastník s Micro Magicem byl rád, že se mu model nerozpadl hned u mola.

Nicméně navzdory panujícímu povětří byla pod stanem pohoda. Diváci obdivovali modelářský um, parníkáři si vzájemně radili a ukazovali novinky a též teplota vzduchu byla příjemná. Sice žádné tropy, ale v krátkém rukávu bylo až do večera příjemně. Po západu slunce se rychle ochladilo. Inu Vysočina.

Nejrychlejším modelem se stala Ludmila Miroslava Beneše, kterou můžete znát i z našich akcí na Proseku. Delším modelům nad 1 metr kraloval Seekadett III Ivana Hořejšího. Z kolesových parníků zdárně doplul jen Danton Petra Stejskala č. 1, takže zvítězil.

O největší drama se postarala Sella Vladimíra Šrámka, když po obeplutí části trati začala na plný plyn kroužit na místě. Zachytil jí v poslední chvíli.

V sobotu večer došlo k vyhlášení výsledků s tím, že v neděli snad dojde na odložený hromadný start třídy Steam Foot a další hromadné závody, leč silný vítr foukal od časných ranních hodin a s ním pochopitelně dorazily i vlny, a tak jsme přistoupili k úklidu.

Dodatečně děkuji více než deseti lidem, kteří mi pomohli sbalit velký stan, jelikož ve třech lidech, jako to běžně děláme za bezvětří, by to tentokrát opravdu nešlo. To bychom asi odletěli někam do kosmu.

Když bylo vše uklizeno, někteří jsme se před cestou domů vydali na nedaleký Svobodný rybník, který je o poznání menší a je částečně chráněn lesem. Bohužel u něj není zázemí, jinak by byl pro takovou soutěž ideální.

Závěr

Předběžně to vypadá, že se příští ročník odehraje na jiném místě. Kdy a kde to bude, mi zatím není známo. Je pravděpodobné, že páteční večer bude opět zpestřen dražbou několika přebytků z parníkářských dílen. Letos se povedlo prodat kolesovou Bohemii Vladimíra Šrámka, Imaru Tomáše Kočího a trup na Paolo-M.

Dvorní fotograf Petr Kašpárek fotil přímo z vody, proto si jeho galerii s 550 snímky nenechte ujít.

Odkazy:

Parní Vyžlovka 2024 - výsledky

Fotogalerie    Foto: ladous © 2024

Fotogalerie    Foto: Petr Kašpárek © 2024

Pro MoNaKo ladous