Olomócká vana z pohledu fandy Tug Towingu

Od pátečního večera organizátoři připravovali dráhu (nedá mi to, abych jim touto cestou nevyjádřila svůj obdiv a úctu za jejich obětavost, trávit dlouhé desítky minut ve studené vodě), při jejíž stavbě rafinovaně využili stávající ostrůvky s okrasným porostem a doplnili umělými ostrovy s mnoha majáky a jeden ostrov „sopečného původu“. Sobotní ráno věnovali dolaďování detailů a přesnému rozmístění všech bójek a osvětlení, na které jsem si musela počkat až do pozdního večera, abych se mohla kochat blikajícími světly majáků. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem si nezkontrolovala hladinu nabití baterie v mém foťáku a ve chvíli, kdy jsem měla v úmyslu v nočním režimu to množství svítících a blikajících věžiček zachytit i pro ostatní – nečekaně „umřel“. Moje chyba.

Mezi soutěžícími, kteří si vyšetřili tento víkend na OV jsem zahlédla i ten nejmenší dorost – Davídka Šťastného a musím složit poklonu tatínkovi Pavlovi tohoto začínajícího modeláře a „páčkaře“, za jeho neuvěřitelnou trpělivost a skvělé vedení svého syna (ten určitě navštěvuje teprve předškolní zařízení), který se bravurně dokázal vypořádat s místní, co do obtížnosti diskutovanou, dráhou. Myslím, že právě takovýto typ dráhy je výzvou pro modeláře a kapitány a vůbec všechny potencionální soutěžní týmy, aby si vyzkoušeli svoji zručnost a nespokojili se s pouhým projetím drah ne příliš náročných. Podle mne je právě v rozmanitosti drah jednotlivých soutěžních podniků jisté oživení.

Soutěžní týmy, které vznikaly po domluvě přítomných, měly možnost v několika kolech vyzkoušet způsob jízdy s různými vanami a na různých pozicích. Rudolf Zdeněk si nenechal ujít příležitost vyzkoušet svůj nedokončený nový Springer Eco i přes svůj momentální zdravotní handicap a s bolestí v koleně celé klání absolvoval. Těžké remorkéry jejich kapitáni pořádně potrápili. Nebylo vůbec snadné rozpohybovat a správně umanévrovat těžkého „kačera Jolly Ducka“. Nebyl však nikdo, kdo by neprojel úspěšně celou velmi obtížnou trať.

Po oba dny se kolem jezírka scházeli diváci – v sobotu náhodní, v neděli se pak mnozí vrátili znovu, aby mohli obdivovat zručnost přítomných modelářů a soutěžících. Jsem ráda, že jsem i já mohla patřit mezi ně, že jsem si dokázala vyšetřit celý víkend právě na toto setkání. Pevně doufám, že ve stejném prostředí se uskuteční i příští ročník a už teď se na něj moc těším.

Poděkování sponzorům

Velké poděkování patří určitě i sponzorům, díky kterým se mohlo celé klání uskutečnit.

Hlavně nemodelářským: Park Flora, Stavitelství Svak, Anticorro i modelářským: Satria, Modelářství ing. Jaroslav Tesař a rovněž členům Klubu lodních modelářů v Olomouci za pomoc se stavbou i následným úklidem tratě a areálu.

Další fotogalerie na serveru Rajče.net

ja

Přema

jarous2

Obrázková galerie Foto: ja a Přema © 2010

Pro MoNaKo ja (Alena Žočková)