Netolice 2012 - poločas MiČR lodních maket sekce NS 2012 ve znamení parních trapasů

Než soutěž vypukne...

Od Jiřího Voráčka jsem se dozvěděl, že sraz brigádníků je v deset dopoledne. Chtěl jsem se pohodlně ubytovat, a tak jsem dorazil již na devátou. V tu dobu už stálo jedno startoviště, přičemž přítomní modeláři kmitali jak mravenci. Inu nějakou tu soutěž v minulosti už pořádali.

Na startovišti plachetnic přistál obří párty stan, který dobře sloužil jako sluneční clona. Snad i proto jsem se v nedělní regatě nějakým nedopatřením ocitnul na stupních vítězů. Detaily o plachetnicích naleznete v mojí reportáži na spřáteleném webu Minisail.cz.

Novinkou letošního roku, kterou jsem coby přebíhající reportér obzvlášť uvítal, bylo přesunutí startoviště plachetnic přímo do areálu kempu mezi stávající startoviště. Aby zamýšlené místo přísná kritéria na startoviště splňovalo, nejprve dostala svou příležitost motorová pila. Z odřezaných větviček a větví vznikla hromada jako pro pálení čarodějnic. Jelikož břeh lemovalo vysoké rákosí i přerostlá tráva, své si užil také křovinořez. Snad vzniklý plácek do příštího roku neobsadí plavci.

Zábradlí na maketě SB-131 (F2-B) Jiřího Linharta neleží zbůhdarma, nýbrž kvůli přistávaví ploše pro vrtulník.

Nejdříve povinnosti, potom zábava

Jak se blížil večer, přijížděli další majitelé lodních modelů, aby se se svými skvosty včas zaprezentovali. Sice by bylo možné nechat vše až na ráno, ale to by se z pořadatelského výpočetního střediska táhla fronta až ven, pokud by každého prověřovali tak důkladně jako Pepu Mrákotu, který sice již na prvních seriálovkách stanul na bedně, ovšem zde byl nový a musel ukázat vylepenou známku.

Kaszubski Brzeg (F2-A) Jana Sýkory st. musel před vlastní soutěží absolvovat statické hodnocení.

Páteční dopoledne zahájil slavnostní nástup a po něm se již celý soutěžní kolotoč rozjel podle předem nachystaného harmonogramu, přičemž souběžně probíhalo dobodování odhadem desítky nových (letos neobodovaných) maket. Jelikož je konec června dobou, kdy mnozí vyrážejí do teplých krajin, byla účast srovnatelná s úvodní dvousoutěží v Bělči nad Orlicí.

Ze startoviště plachetnic, kde jsem se svou Legend dělal letos víceméně křoví, jsem ve volných chvílích odbíhal zachytit, co se děje jinde. Startoviště F4-A jsem tentokrát zcela vynechal. Jednak se kolem něj hemžilo plno juniorů, a pak se tam blbě fotí cokoli na vodě, jak je tam málo místa.

Ivankap třikrát jinak - jako kapitán Strazaka 14, stojánek pro St. Canute a zuřivý reportér v akci

Nic proti maketám F2, ale pro mě osobně jsou zlatým hřebem večera parníky F-DS, kolem kterých se line zvláštní atmosféra. Pára je prevít. Jednou nechce hořet, podruhé chytne celé podpalubí a potřetí hrozí výbuchem. Zvolí-li si takovou kategorii za svou nejproslulejší manželský pár mezi českými lodními modeláři, není o zábavu nouze.

Sir Walter Raleigh Jana Vlacha a Bobr Martina Karpatského spadají do F4-B.

Parníkářský pátek třináctého v praxi

Na letošní Netolice mnozí parníkáři dlouho nezapomenou. Na vodách Podroužku se odehrávalo něco, nad čím zůstával rozum stát. Skoro každý z 5 parníků se potýkal s nějakou záhadou či závadou.

Bogdan (F2-A) Martina Housky se obejde i bez listu lodního šroubu.

Miss mokré tričko

Nejprve se na vodní plochu vrhla Kristina Voráčková s korvetou Bledule. Ventilátorek v podpalubí tentokrát fungoval, jak měl, a tak moje asistence před uvedením do provozu nebyla potřebná. Ovšem po chvilce trénování před započetím samotné soutěžní jízdy - alespoň podle bodů za první kolo se nezdá, že by to bylo již v rámci soutěže -, si Bledule usmyslela, že dál nepojede. Sice by bylo otázkou minuty, než by se pro parník vypravili pořadatelé na pramici, ale na to Kristina nečekala a hop do vody. U Voráčků zkrátka mají dost genů pro adrenalinové záchrany parníků.

Vypadá to na pohodičku u vody, jenže ze tří přítomných pánů odpočívá pouze jeden - Jiří Linhart. Otakar Holan a Bohuslav Ferjančič právě vykonávají své funkce rozhodčích.

Jiří Voráček nasadil do bojů Petropavlovsk, se kterým tentokráte nikoho na komoru brát nemusel. I tak byl jediným, komu se povedlo první jízdy odjet bez přerušení. D.S. Schaarhörn Jiřího Špinara prodělal od minulé soutěže změnu parních strojů, a tak jej provázely dětské nemoci. Tou zásadní bylo to, že jeden ze dvou lodních šroubů odmítal jet, a tak bylo těžké s parníkem obstojně manévrovat.

Než jsme se stačili pořádně rozkoukat, Kristina Voráčková plavala pro Bleduli.

Po delší době zasáhl do bojů Tomáš Kočí se svým Renownem, ovšem začátek to byl krušný. Jakmile se parní člun dostal na vodu, vytočil se lodní šroub, čímž započalo jeho hledání v bahně - naštěstí úspěšné.

Debata parníkářů Jiřího Špinara a Vratislava Emlera nad parníkem D.S. Schaarhörn a jeho novou strojovnou předcházela samotné soutěžní jízdě.

Posledním parníkářem, jenž se zapojil do dění, byl Stanislav Jedlička. Některé detaily na St. Canute dolepoval až před jízdou, ale jinak byl parník v plné kráse. Škoda jen, že selhala kormidelní páka, jež byla připájena k matici na hřídeli kormidla. Přestože byla celá páka jištěna další maticí, došlo nejspíše vlivem bělčské kolize s molem k jejich povolení a vydrolení cínu. Nad malým montážním otvorem (3 x 3 cm) udílel své rady každý, kdo prošel okolo. Především Vratislav Emler, který u svého parníku pár dnů před soutěží zjistil děravý kotel, měl spoustu času k pomáhání. Po půlhodinové operaci, do které jsem se též zapojil, kormidlo opět fungovalo. Nicméně celý tým mechaniků sledoval jízdy s takovým nadšením, až došlo vlivem nervozity k občasnému páčkovému běsu. Alespoň Stanislav Jedlička jednou na vlastní kůži zažil to, co Voráčkovi prožívají pokaždé.

Vypadalo to jako na sjezdu patologů, když jsme se dobývali ke kormidelní páce, aby mohl Stanislav Jedlička se St. Canute pokračovat v jízdě.

Překvapivé výsledky

Výsledky třetí seriálovky, které se večer objevily na nástěnce, připomínaly sci-fi. Poslední, kdo o svém vítězství v ryze mužské kategorii neměl tušení, byla Kristina Voráčková. Třetí místo pro Jiřího Voráčka bylo rovněž překvapením, a to měl svůj životní výkon teprve předvést. Věřte, nevěřte, ve čtvrté soutěži zajel jako jediný stovku a třetí místo uhájil.

Jiří Voráček neměl před soutěží tušení, jaký úspěch se v Netolicích při jízdě s Petropavlovskem přihodí. Rovněž bezprostředně po jízdě netušil, jak se mu poštěstilo zajet stovku.

Zato Tomáš Kočí si usmyslel, že vyzkouší, jak rychle dokážou rozhodčí čárkovat, a tak projel trať na plný plyn. Velmi efektní jízdu málem zakončil mnohem efektnějším potopením při couvání poslední brankou. Voda šla vysoko přes záď a nebýt výpadku přijímače, snad by model svou soutěžní misi dokončil. Lodní šroub se točil ještě dlouho poté, co voda zalila hořák. Již dosti těžký parník ztěžkl o dalších pět kilogramů. Asi tolik vody z něj po vyzvednutí vyteklo.

Zatímco v sobotu Tomáš Kočí soutěž započal hledáním utopeného lodního šroubu, v neděli po špinavé hladině jeho Renown jel jako z praku...









... až do chvíle, kdy utopil přijímač v trupu plném vody.

Ostatní makety

Snad mi prominete, že jsem se o páře rozepsal trochu více, ale tentokrát byla skutečně výživná. Ne, že by některé modely z jiných kategorií nemohly konkurovat, jen při pohledu na kategorii jako celek se toho nejvíce semlelo právě mezi parníky.

Kuriozitu v podobě upadlého listu lodního šroubu musel řešit Martin Houska u svého Bogdana (F2-A). Třicet let starý cínem pájený spoj zkrátka povolil bez zjevné příčiny. Nebýt měně ochotného couvání, snad by se na závadu ani nepřišlo.

Při couvání z doku už je jedno, jak moc se Petropavlovsk omlátí. Důležité je, že svému majiteli po delší pauze dopřál třetí místo.

Po mnoha letech se mi poštěstilo na krátkou chvíli zahlédnout Ivankapovo St. Canute. Přirozeně se mi zprvu z dálky zdálo divné, proč parníky ještě jezdí, než mi došlo, že ten model je v poměru k bójkám skutečně malý. Zde šlo o kategorii F2-B a měřítko 1:50, což se s tím na páru v 1:25 nedá příliš srovnávat. Přestože je model poloviční, dostat do něj parní strojovnu bude ještě dlouho výzva.

Třetí seriálovku se svým parníkem vyhrála nic netušící Kristina Voráčková. Nejúspěšnější junioři dostanou pokaždé nějakou drobnost navíc, aby svým dospělým vzorům nemuseli závidět všelijaké láhve.

Konec seriálu se blíží

Jedna výzva se však blíží rychleji. Je jí poslední letošní seriálová soutěž lodních maket sekce NS, ke které dojde 8. a 9. září 2012 na Barboře v Duchcově. Zapojte se se svými modely, otrkejte se a příští rok můžete stávajícím mistrům směle konkurovat.

Další reportáže a fotogalerie

Vladimír Bláha - fotogalerie

ladous - fotogalerie

Pepa Mrákota - fotogalerie

Minisail.cz - reportáž

Obrázková galerie Foto: Vl. Bláha, ladous a P. Mrákota © 2012

Pro MoNaKo ladous