Modell Hobby Spiel 2008 - po roce v Lipsku

O výhře jsem se naštěstí dozvěděl včas, takže jsem si ještě vybojoval VIP autobus. Jelikož Raset, s kterým jsem o den dříve procházel Model Hobby, měl již plno, tak jsem zasedl vedle Ivana Hořejšího. Voráčkovi seděli poblíž a jinak už v autobuse dominovala modelářská směska napříč žánry. Nejvíce bylo snad železničních modelářů. Ti na Model Hobby vůbec nejezdí a jedou rovnou do ciziny. Však mají pádný důvod, jelikož železniční modely mají v Lipsku prim.

Zaujalo mě předvádění upoutaných modelů letadel. V našem moderním věku je to již taková malá rarita.

Cesta nám příjemně ubíhala, navíc letos vedla kolem Labe přes Ústí nad Labem. Podivné město, zvláště v ranním šeru. U sjezdu k lipskému výstavišti byla značná kolona, takže odpadlo loňské čekání na samotné otevření hal. Pan Voráček celou výpravu koordinoval, takže sraz byl vždy u bazénu. Občas jsem měl problém si uvědomit, v jaké hale ty lodě vlastně jsou, jak jsem to letos chtěl projít celé zanechav Raseta s kolegou kdesi u vchodu.

Rychlé lodě se spalovacím motorem u nás nikdo příliš neprezentuje veřejně.

Úkolem číslo jedna bylo najít starší modelářskou literaturu, ideálně o parnících a plachetnicích, ale ta jaksi nikde nebyla. Takže jsem se jal focení a poohlížení se po něčem, za co bych těch pár korun, vlastně eur, utratil. Nakonec jsem u Conrada zakoupil olověný akumulátor a motor s převodovkou. Takže vezmu-li to do důsledků, tak jsem k nám do vlasti vlastně importoval budoucí nebezpečný odpad. O faktu, že jsem ten akumulátor zakoupil již v poledne a pak dalších pět hodin vláčel s sebou, raději pomlčím. Olovo je olovo a navíc byl poslední.

Statické modely u nás také moc často neuvidíte.

Po halách jsem toho nachodil hodně a ve snaze nafotit co nejvíce pro ty méně šťastné, jsem se u bazénu pomalu ani nezastavil. A když už jsem se tam zastavil, tak tam bylo poloprázdno. Což je na tak velké ploše velká škoda. U nás bychom si toho bazénu jistě užívali více. Co ale nemělo chybu, bylo neustálé komentování dění u vody, o které se staral postarší pán, pravděpodobně člen některého z vystavujících klubů. Fungovala tam i půjčovna loděk dětem, jejichž zábava byla jediná. Trefit cizí loďku nebylo vůbec jednoduché, jelikož svou roli sehrály vlny. Za těch 15 minut, co jsem se vydržel dívat, byla nutná jen jedna záchranná operace, když jedné loďce upadla nástavba.

Detaily a pohled na kolo kolesového papíru.

Jinak musím uznat, že co napoprvé vypadá jako pomalu pozemský ráj, to se napodruhé se stává stereotypním. Tím narážím hlavně na prezentaci klubů, které vystavovaly tytéž modely, co vloni. Má to však svou logiku, neb každý přece ví, že ne každý zvládne vyrobit nový model během jednoho roku. Navíc ještě takový, aby se na něj dalo koukat. Takže jsem i na bazénu viděl stejný program jednoho klubu, snad jen s tím rozdílem, že letos na té plošině něco hořelo. Je to asi srovnatelné, jako bychom na MH v Praze každoročně předváděli TT s malým vlekem. Lodě se mění, ale plošina je stále stejná a logicky nejvíce strhává pozornost.

Malý pohled na detaily parníčků.

Když to shrnu, tak snad nikdo nic kloudného nesehnal. Chtěl jsem sice nakoupit nějakou droboť pro výrobu parního stroje, ale při těch cenách jsem zase zaplakal, neboť bych za svých cca 30 eur stejně nic moc nenakoupil. Skalní parníkáři tu a tam nějaký ten kus železa zakoupili, nicméně stejně stále vidím Ivana Hořejšího, jak si z výstaviště odnášel jakési letadlo, než aby investoval do něčeho pořádného od lodí.

Na bazéně se sice konala šou, ale byla stejná jako vloni.

Obrázková galerie

Další fotogalerie

Lodě všeho druhu

Dění u bazénu

Parní modely

Plachetnice

Letadla a ostatní

Videosnímek 58 s na serveru Youtube.com

Pro MoNaKo sepsal ladous