Mistrovství světa lodních maket NAVIGA NS 2024 v Sarkadu

Kategorie

Reportáže 2024

ladous

Ne, 04/08/2024 - 12:20

Počet komentářů: 0

Mistrovství světa lodních maket NAVIGA NS 2024 v Sarkadu

Po pětileté pauze se světové organizaci lodních modelářů NAVIGA podařilo uspořádat mistrovství světa lodních maket sekce NS. Hostitelskou zemí se stalo opět Maďarsko, jen jsme tentokrát nejeli do Bánku poblíž slovenských hranic, nýbrž přes celé Maďarsko až do Sarkadu u těch s Rumunskem. České reprezentační družstvo sestávalo z 5 juniorů a 7 seniorů.

Podobně komorní jako naše výprava bylo mezi 16. až 23. červencem 2024 i samotné mistrovství světa, neboť světovost mu dodávali jen modeláři z Číny a co do počtu zbývajících účastníků z Evropy to též nebyla žádná hitparáda, když se do klání zapojilo jen 8 států. Oproti minulým 17 to i při odečtení vyloučeného Běloruska a Ruska nějak nevychází a státy jako Francie či Slovensko prostě mezi účastníky citelně chybí.

Jestli mě od účasti něco zrazovalo, byla to nutnost za ubytováním dojíždět do okolních obcí, protože přímo v Sarkadu internet nic nenabízel. Nakonec jsem tedy mezi 15 km vzdáleným lázeňským městem Gyula a Sarkadem najezdil asi 300 km. Podobně na tom byli i ostatní.

K vidění bylo kolem 150 modelů. To je zhruba polovina oproti Bánku 2019 .

Drastický pokles nastal na startovišti plachetnic NSS, kde v NSS-A vypluly 4 juniorské modely a 2 seniorské, v NSS-B se ještě podařilo najít 3 seniory a tím to končí. Kdysi královská třída NSS-C nebyla zastoupena vůbec a trimaran NSS-D byl k vidění jen jeden, takže se do soutěže nezapojil.

Lodě pro manévry družstev F6 a jednotlivců F7 nebyly na tomto mistrovství světa vůbec a parníky F-DS se do soutěže zapojily jen dva. Jelikož jsem se právě s parníkem zúčastnil, musím říci, že šlo o velké zklamání. Očekával jsem, že pořádající Maďarsko alespoň tři reprezentanty vyšle, když minule slavili docela úspěch.

O něco lepší situace byla u ponorek F2S, kterých se sešlo 5. V dalších třídách již byl počet účastníků obstojný a jistě není překvapením, že největší nátřesk byl v F4A, a to kupodivu mezi seniory. Celkově bylo juniorů k vidění u vody málo. Nejvíce jich asi dodala Čína, pak rodina Popů z Rumunska a my. Polsko i Maďarsko bylo zastoupeno spíše symbolicky a třeba takové Německo vůbec.

Přiznám se bez mučení, že jsem hned v den příjezdu bez váhání využil větší zahradní bazén, který v areálu dětského tábora, kde se mistrovství světa konalo, česká výprava obsadila. Co dělat jiného při teplotě 40 °C ve stínu, když i v plechové hale pro úschovu modelů bylo jako ve skleníku a nic jiného na programu ten den už nebylo.

Bazén se stal naším útočištěm i v dalších dnech, kdy se hned po zahájení, z kterého místní televize vysílala reportáž, pustili do práce bodovací komise, do kterých se zapojilo několik našich reprezentantů. Ladislav Hanuška dal tentokráte přednost před hodnocením stavby plachetnic stavebnicovým modelům F4B a F4C, u plachetnic se tak mihl jen během jízd, a to jen některých. Plachetnice NSS-B si proto vzal na starost Tomáš Jakeš, plachetnice NSS-A jeho otec Stanislav, přičemž u vody následně jedna soutěžní jízda vždy patřila juniorům se 4 modely NSS-A a druhá seniorům (2 plachetnice NSS-A + 3 NSS-B).

Stanislav Jakeš ještě při stavebním hodnocení neplánovaně zaskočil za jednoho rozhodčího v F4C Junior.

Dále se pokusím telegraficky shrnout, co se v jednotlivých dnech dělo.

Úterý 16. července

Na předchozích mistrovstvích světa, která jsem měl tu čest navštívit, bývalo zvykem, že bylo možné den před zahájením trénovat na soutěžních tratích, na kterých se bude později soutěžit. To zde neplatilo, po tratích nebylo ani památky. Pořadatelé je postavili až pozdě odpoledne, navíc bez doků. Jako tréninková sloužila jiná trvalá trať, na které se pak odehrávaly noční jízdy.

Uvnitř poměrně velké plechové haly při mém příjezdu kolem čtvrté odpoledne to již vypadalo, že všechny stoly obsadili hlavně Češi. V sekretariátu probíhala registrace, přičemž hlavním úkolem bylo si objednat dovoz obědů, jelikož přihlášky modelů putovaly elektronickou cestou. Pro zahnání hladu byl v přilehlé venkovní pergole po celou dobu v provozu malý bufet.

Jako reprezentanti jsme k reprezentačnímu triku letos poprvé dostali i kšiltovku. Večer se ještě konala porada rozhodčích, ale tu jsem vynechal. S díky jsem odmítl nabídku rodiny Jakešových, abych působil na startovišti plachetnic jako zapisovatel/svážeč. To bych jednak prošvihl svoje jízdy s parníkem, a pak bych nemohl tolik fotit.

Díky zrcadlovce, se kterou se teprve sžívám a u které narychlo nesvedu vyměnit objektiv, jsem měl na krku současně i poruchový kompaktní ultrazoom. Mohl jsem se tak týden cítit jako japonský turista, který na fototechnice též nešetří. A hlavně jsem si ověřil, že takto to praktikovat nejde. Buď budu muset nosit dvě zrcadlovky s různými objektivy pro okamžité použití, nebo se poohlédnout zase po nějakém kompaktu.

Středa 17. července

Dopolední slavnostní zahájení proběhlo hned před halou. S ohledem na tropická vedra (kolem 40 °C ve stínu) bylo od pochodu od radnice, která je asi kilometr daleko, upuštěno. Proběhl jen pidipochod kolem poloviny haly, což pro televizní kamery stačilo. Na jednu stranu je to škoda, na druhou jsme to kvitovali s povděkem. Rovněž i to, že po krátkém proslovu místního starosty rychle zazněl slib závodníků a rozhodčích. I s krátkým pásmem písní a tanců dětí z mateřské školy celá procedura nepřesáhla půl hodinu.

Po pauze na oběd se daly do práce komise rozhodčích. Uvnitř haly na ně čekalo stavební hodnocení plachetnic NSS a elektromotorových maket F2A Senior. U vody probíhaly první jízdy F4A Senior a poté F4A Junior. Na vedlejším startovišti to byla první jízda F2A Senior. Ta začala rozhodně dříve, než rozhodčí dohodnotili stavbu a než pořadatelé vyvěsili výsledky stavebního hodnocení. To by se podle mně dít nemělo, třebaže proti stavebnímu hodnocení není odvolání. Prostě před první jízdou by měl člověk vědět, jak na tom je.

Na startovišti F2 se jezdilo po jednom modelu na trati, na startovišti F4 po dvou.

Čtvrtek 18. července

Probíhalo stavební hodnocení F2A Junior, F2B Senior a F4B Senior. Též došlo na úvodní jízdy plachetnic NSS (dopoledne junioři, odpoledne senioři), F2A Junior, F2B Senior a F4B Senior. F2A Senior, F4A Senior a F4A Junior absolvovaly druhou soutěžní jízdu.

Takto to vypadá vcelku nezáživně, ale když doplním, že v průběhu jízdy utrpěla plachetnice Juana (NSS-A Junior), se kterou soutěžil budoucí vítěz Andrzej Konocky z Polska, díru do boku, už to taková idylka není. Naštěstí jsou mezi jízdami dostatečné pauzy na zalaminování i takových děr, jaké dovede při nechtěném střetu udělat český Endeavour.

Jak ráno, tak po polední pauze nabíral po všechny dny soutěžní program zpoždění, avšak díky nižšímu počtu účastníků se vše ve vypsaných časových oknech stihlo a harmonogram se neměnil. Rozhodně ne tak živelně jako v Bánku, kde bylo nutné nástěnku se změnami sledovat několikrát denně.

Pátek 19. července

Během dopoledne probíhalo stavební hodnocení F2C Senior a F4C Junior. Na vodě mezitím proběhly třetí jízdy F2A Senior a F4A Junior, přičemž první místo v F2A Senior poputuje s Hubertem Wagnerem do Německa. Náš reprezentant Ladislav Hanuška zůstal se svým 12. místem hluboko v poli poražených.

Zato v F4A Junior to bylo zajímavé. Po třetí jízdě totiž na Jiřího Lhotku z KLoM Ledenice čekaly rozjížďky o první až třetí místo. Zatímco na našich soutěžích se zpravidla konají obratem, na mistrovství světa se pro ně napřed musí najít časové okno. To se našlo o den později.

Páteční odpoledne bylo nesoutěžní. Na programu byla exkurze do města Gyula. Bohužel pořadatelé nezajistili odvoz pro všechny zájemce, a tak jsme se na místě ve smluvený čas minuli a namísto prohlídky zámku někteří z nás absolvovali návštěvu hradu a skoro všichni jsme se následně sešli v areálu venkovního koupaliště místních termálních lázní, kde byl člověk sice ve vodě, leč osvěžení se nekonalo – i klasická venkovní padesátka měla po vlně tropických dní teplotu vody přes 30 °C.

Sobota 20. července

Jak dny postupují, práce pro bodovací komise ubývá. Na jednu čekaly modely ponorek F2S, druhá ohodnotila modely F4C Senior a F4B Junior. U vody nejprve probíhají dopoledne druhé jízdy F2A Junior, NSS-A Junior a třetí F4A Senior, aby na ně odpoledne navázaly první jízdy F2C Senior a a druhé F2B Senior, ve kterých podobně jako u ponorek nemáme zastoupení.

To v plachetnicích NSS-B Senior, na které odpoledne čekala druhá jízda, máme hned dva soutěžící v podobě Milana Dvořáka a Stanislava Jakeše. V NSS-A Senior naše barvy zastupuje Tomáš Jakeš.

Mezi první jízdu F4C Senior, ve které startuje Stanislav Jakeš, a druhou jízdu F4B Senior, kde máme Jaroslava Jínu a Petra Vladyku, se pořadatelům podařilo vklínit tolik očekávané rozjížďky F4A Junior. Bohužel Jiří Lhotka šance na zisk titulu mistra světa neproměnil a zůstal u bronzové medaile. I tak je to ze všech medailí, které Češi v Sarkadu v následujících dnech získali, ta nejcennější – byla vybojována v nejsilnější konkurenci.

V F4A Junior se na 8. místě umístil Marek Lukášek, na 9. místě Daniel Matuna, na 10. Tomáš Heinl a konečně na 14. místě Matyáš Poličanský. Pro úplnost uvedu, že soutěžících bylo 15.

V F4A Senior se mezi 21 modely na 6. místo probojoval Jaroslav Jína, na 9. místo Tomáš Jakeš, na 11. Stanislav Jakeš, na 12. Petr Vladyka a na 13. Ladislav Hanuška.

Mimo jízd o titul mistra světa bylo sobotní odpoledne vyhrazeno také soutěži modelářek, která přilákala 4 účastnice, a po setmění se konala soutěž osvětlených lodních modelů. V té se Stanislav Jakeš probojoval na druhé místo za rumunského vítěze.

Oproti českým nočním soutěžím se zde dokovalo se vším všudy. Zprvu byla na břehu hromada diváků, jak čas postupoval, zůstávali jen soutěžící, kteří ještě nepřišli na řadu. Když po poslední soutěžní jízdě Stanislav Jakeš vyrazil na trať s osvětlenou plachetnicí, byli jsme tam prakticky sami.

Neděle 21. července

Dopoledne jsem se konečně dočkal stavebního hodnocení parníků F-DS. Bohužel se kromě jednoho maďarského parníkáře nikdo další nezapojil, třebaže se krátce před hodnocením na jednom ze stolů objevil třetí parník.

Tím měli bodovači svou práci za sebou a veškeré další dění se přesunulo k vodě, kde vyjma startoviště plachetnic zpravidla pracovali jiní rozhodčí.

Své první jízdy si během dopoledne odbyli junioři v F4B i F4C, zato v plachetnicové NSS-A to pro ně byla třetí jízda. Seniory čekala s plachetnicemi NSS-A+B třetí jízda po obědě, kdy jsem se dočkal své první jízdy. Kvůli malé bodové ztrátě za stavbu jsem se svým Saturnem dokonce vedl, což jsem během příjezdu ani v nejmenším neočekával. Inu, je to rozdíl, jestli jdete do první jízdy se ztrátou kolem 30 bodů na nejlepšího za stavbu jako na tuzemských soutěžích, či 4 bodů jako zde.

Během odpoledne si druhou jízdu v F4C dopřáli nejprve senioři, a po nich junioři. Třetí jízdou skončily nevelké naděje Čechů také v F2A Junior, když titul mistra světa putuje do Polska. Marek Lukášek s parníkem Saturn skončil mezi juniory v F2A na 7. místě před svými jabloneckými kolegy Matyášem Poličanským a Tomášem Heinlem.

Těsně první byl v NSS-A Senior Tomáš Jakeš, zato v NSS-B Senior na české zástupce Stanislava Jakeše a Milana Dvořáka čekalo 2. a 3. místo. Podobně si vedli i jablonečtí junioři v NSS-A Junior, které porazil polský závodník Andrzej Konicki s plachetnicí Juana. Na Marka Lukáška a jeho Endeavour čekalo 2. místo. S plachetnicemi Atlantis si pak pro třetí místo dojel Matyáš Poličanský a čtvrté zůstalo na Tomáše Heinla.

Večer se konalo zasedání národních zástupců sekce NS, jejichž hlavním úkolem bylo zvolit nového vedoucího sekce NS celé organizace NAVIGA. Úřadující Maďar János Kornis našel vyzyvatele v našem Stanislavu Jakešovi, leč změna se nekoná.

Ačkoli na splnění předešlých slibů bylo 5 let, nepodařilo se dotáhnout ani přípravu změn pravidel ke konečnému hlasování, natož cokoli jiného, po čem třetí tisíciletí tolik volá. Aby byl někdo zvolen jen proto, že se mu po 5 letech v jeho zemi podařilo uspořádat mistrovství světa, mi přijde trochu málo. Ale asi to ostatním státům stačí – jen 2 hlasy pro Stanislava Jakeše hovoří jasně.

Pondělí 22. července

Soutěžní klání odstartovalo druhou jízdou ponorek F2S. Z pěti modelů podobně jako o den dříve svou jízdu dokončily jen tři, přičemž žádná ponorka se neutopila, což se nedá říct o jednom z předcházejících tréninků, po kterém musel maďarský soutěžící do plavek.

O jediné drama na startovišti maket se postaral neposlušný model během třetích jízd F2C Senior, který krouživými pohyby zamířil k ostrovu s halou. Zatímco předešlé dny při podobných příležitostech někdo skočil do vody, zde byl zásah plavce nemyslitelný – dvacetikilogramový kolos s běžícím motorem člověk z vody nezastaví.

Třetí jízda čekala i na modely F2B Senior, F4B Senior a F4C Senior. Petr Vladyka skončil v F4B Senior na 8. místě a Jaroslav Jína na 9. místě. V F4C Senior na Stanislava Jakeše čekalo 7. místo a na Jaroslava Jínu 11. místo. Jen junioři absolvovali v F4B svou druhou jízdu.

Podle plánu došlo také na druhou jízdu parníků F-DS. Jelikož bylo odpoledne dost času, po vzájemné domluvě jsme si dopřáli i třetí jízdu a vyhnuli se tak úternímu rannímu vstávání (měla začít už v 8:00). Ani nevím jak, ale podařilo se, že o vítězi rozhodovala až třetí jízda, která se běžně škrtá. Díky ní jsem se definitivně propadl zpátky na druhé místo.

Po 3. jízdě parníků následovala 3. jízda ponorek F2S, která měla být též až v úterý dopoledne.

Důvodem, proč na startovištích F2 a F4 nezasahovala svážecí pramice, byla prostá skutečnost, že tou dobou kotvila na vedlejším rybníku na startovišti plachetnic NSS.

Pro ty byla na programu mimořádná regata se společným startem všech 9 plachetnic bez stavebního hodnocení, kterou vedoucí startoviště Michal Daranowski vypsal na 15 kol. Při panující síle větru to pro většinu znamenalo téměř dvě hodiny na vodě. Všechny porazil polský junior Andrzej Konicki.

Po této regatě probíhal jakýsi plachetnicový workshop, kdy si jednak soutěžící vzájemně své plachetnice půjčovali a též zapojovali přihlížející. Ve stínu vrby bylo po většinu dne příjemně, třebaže na zbývajících startovištích se nedalo vydržet, a tak se diváci zdržovali hlavně zde.

Úterý 23. července

Během dopoledne se ještě dojížděly třetí jízdy F4C Junior, kde bakovský Daniel Matuna skončil pátý a F4B Junior, kde Marek Lukášek obsadil nepopulární 4. místo a Matyáš Poličanský páté.

Po obědě se již hala, ve které své působiště na více jak týden našli jak modeláři, tak modely, začala vyprazdňovat, aby úderem třetí proběhl závěrečný ceremoniál, při kterém pan starosta dekoroval vítěze a ti další v pořadí dostávali medaile z rukou některého z rozhodčích.

Dosti často hrála čínská hymna, několikrát maďarská či polská. I na německou došlo. To když si čerstvě osmdesátiletý, se soutěžní kariérou loučící se Peter Sager do své sbírky přidal zlatou medaili za F2C.

Závěr

Šlo o důstojné zakončení důstojné soutěže, byť tentokrát probíhala v komornějším rázu. Na úplný závěr viceprezident světové organizace lodních modelářů NAVIGA Jaroslaw Leoniec přislíbil, že bychom se za dva roky mohli na dalším mistrovství světa sejít na severu Polska. Tak uvidíme, jak se to vyvine.

Jelikož jiné sponzory nemáme, sluší se na tomto místě poděkovat Svazu modelářů České republiky za umožnění reprezentačního výjezdu za důstojných finančních podmínek a zapůjčení minibusu pro přepravu juniorů a jejich modelů. Velmi se tím celá logistika usnadnila.