Odpověď se nabízí zdánlivě jednoduchá, celkem nic. Na Moravě vítězí již čtvrtým rokem po sobě v seriálech Moravského poháru Daja Sebera a v Čechách, kam až historie této kategorie sahá, Vláďa Synek. Ale i přesto se změnilo dost! Začnu u nás na Moravě.
Letos se podařilo uskutečnit s menšími obtížemi všech 5 závodů Moravského poháru. Bohužel počet zúčastněných seniorů má sestupnou tendenci, a to i přes pár nových tváří v soutěžních kláních. Do budoucna může ale daleko větším problémem být minimum mladých, tedy kategorie žáci a junioři! Stabilně se objevovali pouze 2 juniorky a 1 junior, žáci žádní! Světlou výjimkou byl jen závod Moravského poháru v Hlučíně. Dobře vím, že v Třinci i v Českém Těšíně dělají pro mladé maximum, ale situace s footynářskou mládeží se začíná alespoň u nás na Moravě dostávat do velkých problémů. Kde by se snad, možná ještě mohlo něco málo najít je Třešť (Zdenda Kadlec), Otrokovice (Vašek Kala), či Pardubice (Béďa Boháč)?
Seniorů se v letošním ročníku objevilo celkem 18. To je tuším nejméně za posledních x let. Nemohu si to ale ověřit v historii stránek Moravského poháru, s jejichž funkčností – nefunkčností zápasí už druhým rokem Sváťa. Většinou se na jednotlivých závodech počet startujících seniorů ustálil mezi 6 až 9. Kde jsou ty časy, kdy jich např. v Dolním Žlebu startovalo 18. Nezbývá než doufat v lepší zítřky, hlavně co se mládeže týče.
Tento seriál už hodně let organizačně zajišťuje Láďa Douša. A v něm, na rozdíl od Moravského poháru, je evidentní nárůst soutěžících, včetně žáků a juniorů! Určitě zde hraje roli i oblíbenost těchto soutěží mezi footynáři z Polska, kteří nelitují dlouhé cesty na závody. V tomto roce dokonce převýšil celkový počet účastníků počet soutěžících na Moravském poháru! Zdá se, že soutěže v Čechách získaly stabilní základnu zájemců a nabraly správný směr. Držme tedy palce nejen všem, kteří si závody oblíbili, ale i pořadateli, aby vydržel v záslužné práci!
V letošním roce se po 7 letech mistrovství nekonalo. Přes všechnu snahu pořadatelů byla příroda proti a se zatopeným hlučínským kempem se nedalo nic dělat. Že zůstává mistrovský pohár pro letošní rok nadále v rukou sedminásobného mistra ČR Footy Vládi Synka, určitě nevadí nikomu z nás. Je v těch nejlepších rukou!
Dlouholetá pravidelná účast našich předních skiperů footy na výše uvedených soutěžích se stala už tradicí. Svádí na nich urputné a vyrovnané boje s nejlepšími polskými závodníky, přítomni bývají i ukrajinští a běloruští soutěžící. Párkrát na Mistrovství Polska dokonce přijeli Italové! Nově v Polsku přibyla soutěž – O Pohár starosty Laskowe. Uskutečnily se zatím 2 ročníky, letošní neproběhl. Přátelské vztahy našich plachetničkářů s polskými kolegy jsou skvělou vizitkou práce všech, kteří se závodů v Polsku účastní. Děkujeme za výbornou reprezentaci!
Tady se toho asi změnilo nejvíc. Díky větší dostupnosti 3D tisku a lidí umět s ním pracovat se objevila záplava tištěných trupů Footyn různých kvalit. K mání jsou i kompletní návody na jejich tisk – např. Green Hornet. Tento trend není nic proti ničemu. Jen klasická modelařina přichází trochu zkrátka. Stále ovšem pořád platí – proti gustu žádný dišputát. Oproti tomu k výrobě laminovaných trupů je potřeba skutečně poctivé modelařiny. Vyrobit kopyto, vyrobit perfektní formu a pečlivě vylaminovat trup! Pro mě zůstává v tomto oboru jedničkou Daja Sebera! Jeho laminované trupy jsou neskutečně pevné a lehké. Povrchově vynikající, postačí minimální úprava broušením a tmelením! Možná se ještě najde pár jedinců stavějících trup klasicky. Těch si, myslím, je už ale jako šafránu.
Motorem plachetnic jsou plachty. Není to tak dlouho, kdy na Footynách drtivě převažoval swing rig. Jen pár klasiků jezdilo s klasickým oplachtěním. Během posledních dvou let se ale prosazuje stále víc una rig! Má oproti swing rigu více výhod – snadněji se vyrábí i seřizuje 1 plachta než 2, stačí polovina bižuterie, šetří se těžko sehnatelný mylar. Stejně tak pozbylo opodstatnění plachty z mylaru pro Footynu lepit. Postačí na plachtu střiženou vcelku správně umístit vzpíry a pár malých výztuh. Kam přesně, kolik a jak velké ví asi jen pár zkušených výrobců plachet mezi námi Footynáři. Já to v žádném případku nejsem a nikdy nebudu – tuna zničeného mylaru na nefunkční plachty hovoří jasně v můj neprospěch![]()
Určitě se najde dost příznivců Footyn, kteří nemají potřebu se účastnit žádných soutěží. Přesto se zájmem sledují dění kolem nich a třeba se inspirují podobnými články při své další činnosti. Proto přeji příznivcům a přátelům nejmenších plachetniček mnoho zdaru v jejich počínání a všem přeji vždy dobrý vítr do plachet!
Pro MoNaKo ZHZ
Přinejmenším v oblasti mládeže to v Čechách také růžové není. Nebýt polských juniorů, stabilní juniorské účastníky také nemáme a ti jablonečtí rychle odrůstají a přestávají mít o Footyny zájem.