Čeští modeláři na maďarském mistrovství maket sekce NS 2023

Kategorie

Reportáže 2023

St.Jak

,

Čt, 31/08/2023 - 13:31

Počet komentářů: 0

Čeští modeláři na maďarském mistrovství maket sekce NS 2023

Při hledání informací k letošnímu mistrovství světa rychlostních modelů sekce M na stránkách Naviga jsem si všiml pozvánky vedoucího sekce NS Janose Kornise na poslední závod seriálu maďarského mistrovství sekce NS. Při zjišťování dalších informací jsem zjistil, že předposlední závod se koná v sobotu 5. srpna nedaleko Ostřihomu, tedy skoro při cestě do Rimavské Soboty, kde jsem chtěl navštívit MS sekce M. V sobotu po půlnoci jsem tedy s manželkou sedl do auta a vyjel na východ. Před osmou ráno jsme byli mezi prvními na místě – asi bývalá malá pískovna cca 150 x 200 m dnes využívaná rybáři a svatebčany u městečka Tát. Na závody se postupně sjelo 35 modelářů, z toho 3 junioři, s 54 modely.

Ve všech třídách, i např. F2-C, bylo alespoň po pěti modelech. Ale dalo by se říci, že závodili se vším, co plavalo. Od pěkně zpracovaných modelů Ference Hüvöse nebo Petra Kovacse až po „přerostlé“ (v měřítku 1:7 – 1:12) jednoduché čluny různého stáří a opotřebení, nebo rozpracované modely. U některých dokončených modelů byla dána přednost funkčnosti – osvětlení, navijáky, radary až po vystřelování torpéd, před detailním zpracováním. Podle vzhledu, elektronické výbavy i RC souprav modely zastupovaly modelařinu posledních padesáti let. Našla se tam i doma dělaná FM RC souprava z osmdesátých let. Většina modelů byla postavena podle i u nás dobře známých plánků původem z NDR (mnoho KB 23 a odvozenin v různých měřítkách), z Polska (Halny, Stanislaw, Hydrograf a další) a z Česka (Grimmershörn, Leader, Bajaja). Výjimku tvořili modely Petra Kovacse, který se specializuje na uherské vojenské lodě od malých torpédových člunů po torpédoborce dle vlastních plánků z muzejních dokumentů.

Maďarské mistrovství je seriálové, letos složené z šesti závodů, přičemž ze čtyř nejlepších výsledků (prostý součet bodů získaných v závodě) se určuje výsledné pořadí a při každé soutěži se boduje stavební zkouška. Jízdní zkouška je pak z časových důvodů i u F4-A omezena na dvě jízdy. Počítají se obě bez škrtání. Před začátkem závodů jsem si u některých modelů prohlížel i stavební podklady, takže mě nakonec vtáhli i do bodování jako čtvrtého rozhodčího, konzultanta. Nedařilo se mi vyrovnat se s minimálními bodovými rozdíly mezi dobrými a horšími modely. Tam, kde bych já dával odstup 10 bodů, byl odstup 4 body. Pod 80 bodů nedostal žádný model. Při jízdách na vodě se snažili jezdit alespoň dva modely na vodě, ale asi i národní dodatek pravidel – vstup druhého závodníka na molo až po projetí vrcholové branky, vedl k převážně sólo jízdám. Po jedenácté hodině jsme se rozloučili a pokračovali dále do Rimavské Soboty.

Při loučení jsem Janosovi Kornisovi říkal, že na jejich závěrečnou soutěž koncem srpna přijedu i s modely, on hned dodal ať tedy vezmu ještě někoho s sebou. Tak tedy vznikl nápad oslovit jablonecké juniory a čerstvé seniory, zda se k trochu bláznivé výpravě na dvoudenní soutěž s nočními jízdami nepřidají. Oproti mému původnímu odhadu, že se najde jeden, dva, se mi jich přihlásilo pět, čtyři junioři a jeden senior. Začal jsem tedy shánět svazový mikrobus, i ten byl volný, takže nic nebránilo tomu poslat přihlášky.

V Maďarsku vypisují všechny motorové třídy NS včetně ponorek, navíc mají samostatné hodnocení žen v F4-A. Až při potvrzení přihlášek jsem se ale dozvěděl, že všechny bodované třídy jsou jen senioři, takže všichni tři junioři s F4-B a F4-C závodili se seniory. Až na místě jsem zaznamenal, že i jeden z juniorů z F4-A závodil i mezi seniory, obdobně většina žen jela znovu i v závodě F4-A senior.

V pátek po práci jsem se tedy nejdříve vydal do Jablonce pro pět tamních závodníků, převezl je do Doks, kde jsme naložili zbývající věci včetně mé plachetnice NSS-B, pro trochu propagace NSS a snahu doplnění plachetních tříd o nějakého maďarského modeláře. Kluci se vydali v Doksech k jezeru a já na pár hodin do postele. V půl jedenácté jsme vyrazili na necelých 800 km cesty do Gyomaendrödu, naštěstí kromě posledních padesáti kilometrů po dálnicích. V noci se i u nás jelo bez problémů s přecpanými silnicemi, byť místy byl provoz jako před patnácti lety přes den. V šest hodin ráno jsme se vplížili do areálu jedné rybářské chatky u slepých ramen řeky Körös mezi několik stanů se spícími modeláři. Kluci postavili stany a já se šel podívat na trať. Oproti zvyku jsem šel zkusit alespoň F4-A, ale vzhledem ke slunci nízko nad obzorem přímo za vrcholovkou to bylo zbytečné, protože jsem závodní jízdu jel až po poledni, kdy byly světelné podmínky zcela jiné.

Oproti minulému závodu v Tát zde bylo díky tradiční závěrečné dvoudenní soutěži zpestřené nočními jízdami více závodníků. Celkem 59 závodníků, z toho 11 juniorů (polovina odjezdila obě jízdy až v neděli), s 122 modely. Ze zahraničních účastníků kromě nás šesti Čechů, byli čtyři z Rimavské Soboty, ti se zde účastní pravidelně, a dva z Rumunska. Zahájení bylo dle rozpisu v 9:30 a už před desátou začali jezdit F4-A junioři a pak senioři. Mě Janos Kornis hned zapojil do bodování všech F2, v F4-B a C jsem měl modely, takže tam byl místo mě on, zbývající dva rozhodčí byli stejní jako v Tátu.

V F2-A bylo i několik hezčích modelů, ale kupodivu se začali řešit i srážky za chybějící (zapomenutou) dokumentaci a snížení bodů jinak pěkného modelu Luboše Uhrina původně ze stavebnice – F4-B, u kterého ale měl vlastní trup a palubu, tedy proto F2, ale zároveň přiznal, že řadu detailů použil ze stavebnice. V F2-B a F2-C už to bylo horší i provedením modelu, takže zde došlo i na jen 70 nebo i 65 bodů za stavbu. Při bodování jsem si odjel svou jízdu F4-A kdy, jak jsem již psal, i díky slunci zcela jinde, se dotkl zadní bójky a bohužel navíc ještě zvenku. Přede mnou startoval David Heinl, ten zajel bez chyby, jako ještě další dva závodníci F4-A. Po F2 bylo bodování F4-B, zde byly čtyři české modely, kde české remorkéry Yorkshireman i Banckert byly hodnoceny nejvýš, juniorské Rotesand a Falke byly pochváleny za čistotu a kvalitu provedení, v bodech byly jen o několik bodů za nejlepšími maďarskými. V F4-C jsem získal nejvíce bodů a odstup 6 bodů od ostatních s Bezpokojnym (verze Sovremenyho), ale jen s těmito 6 body za mnou byl i český juniorský PT 109. Zde bylo uděleno i nejméně bodů za stavbu 50 za Iowu, což byl v podstatě jen trup zakrytý základní palubou.

Během dne naši závodníci postupně absolvovali jednu jízdu: v F4-A junior Tomáš Heinl – 95 bodů, Tomáš Laurin – 89 bodů, Lukáš Vele – 94 bodů a Matěj Véle - 84 bodů. Ani nikdo z ostatních juniorů nezajel více než 95 bodů. V F4-B nejprve David Heinl s Banckertem - 88 bodů, pak já s Yorkshiremanem kupodivu za - 100 bodů, Lukáš Vele s Rotesand - 98 bodů a Matěj Véle s Falkem - 100 bodů. Jako poslední odpolední kategorie se jela F4-C, kde se mi podařilo opakovaně minout zadní branku, přičemž jsem si minimálně u druhého průjezdu byl skoro jistý, že jsem brankou projel. Branka byla postavena trochu zavřeně, takže při pohledu zcela zleva byly bójky dokonale v zákrytu a rozhodčí průjezd touto ani jinými brankami vůbec nehlásili. S tímto bojovali všichni čeští závodníci zvyklý na hlášení alespoň vrcholové branky. V neděli jsem pak zjistil, že bylo lepší si stoupnout vpravo a najíždět naslepo za roh, ale vidět výjezd.

Po denních jízdách jsme dojeli do asi 4 km vzdáleného městečka doplnit zásoby hlavně vody, jelikož celý den a následně i v neděli bylo 37 °C ve stínu. Na sluníčku, naštěstí jen na startovním mole se nedalo vůbec vydržet. Jídlo nám naopak zbývalo, jednak z důvodu tepla, ale i díky nabídce místních, kdy jsme nepohrdli a zakoupili si ve velkém kotli vařený hovězí perkelt. Vpodvečer jsme se nachystali na noční jízdy, já jsem ještě využil čas na ukázku plachetnice NSS-B i s maketovým osvětlením. Se začínající tmou se na vodě objevovali další a další modely s osvětlením, jen bójky zůstávaly stále temné. Žádné držáčky na bójkách nebyly vidět, takže jsme začali polemizovat nad tím, jestli nejezdí jen s vlastním osvětlením a zbytkovým světlem z okolních břehů. Nakonec pořadatelé přeci jen sedli do loďky a začali rozvážet LED moduly, které zavíraly do bójek z PET lahví. Moduly byly vícebarevné s dálkovým ovládáním, nakonec nastavili zelený odstín. V okolí bójek bylo poměrně dost světla, takže to více připomínalo denní soutěž, rozhodčí neměli problémy s vyhodnocováním průjezdů. Závodníci se silnějšími světly, bohužel i zde se objevily nemaketové kapesní svítilny, mohli využít přesvícení bójky při průjezdu brankami. I díky poměrně velkému světlu z břehu byl součástí jízdy i dok a zastavení v něm.

Při nočních jízdách jen jeden domácí závodník zajel čistě za 100 bodů, za ním byla skupinka dvou našich: Lukáš Vele s 98 body a Tomáš Laurin s 94 body po vyhraných rozjížďkách. Dále David Heinl s 92 body. Mě se přehřál regulátor a s problémy jsem dokončil couvání poslední branky, ale čekání před dokem na schladnutí mi už nedovolili, řekli, že v noci 7 minut neměří. Takže já nakonec 84 bodů (nejhorší výsledek za posledních osm let). Za mnou pak byl ještě Tomáš Heinl s 73 body při jeho prvním nočním závodě.

V neděli nás čekal dlouhý den, naštěstí některé kategorie F2 dokončili už v sobotu a s jízdami se začalo trochu dříve. Pro mě neděle výrazně lepší, všechny tři starty F4-A, F4-B a F4-C po 100 bodech, to stačilo na první místo nejen v F4-B ale i v F4-C. David Heinl v obou třídách po 98 bodech, což stačilo na první místo v F4-A senior a třetí místo v F4-B. Junioři Tomáš Heinl F4-A 100 bodů a vítězství v juniorech, Tomáš Laurin v F4-A 83 bodů a konečné 9. místo, v F4-C 87 bodů a konečné 4. místo. Lukáš Vele v F4-A zopakoval 94 bodů, což stačilo na 3. místo a v F4-B zopakoval 98 bodů, což stačilo na 4. místo. Matěj Véle v F4-A vylepšil na 94 bodů, což stačilo na 5. místo a v F4-B 98 bodů, což také stačilo na 5. místo.

Po vyhlášení a ocenění vítězů, pořadatelů i kuchařů jsme se po čtvrté hodině odpoledne za stále ještě 37 °C tepla vydali k domovu. Zejména na prvním úseku k Budapešti bylo vidět, že oproti Česku jsou v budování dálnic Maďaři napřed – velmi malý provoz by neucpal ani normální silnici. U nás se nová dálnice otevírá až v době, kdy přesun dopravy na ní znamená i na ní ucpání. Okolo Budapešti na okruhu, kam a odkud směřují všechny maďarské dálnice, doprava trochu zhoustla, ale nikdy nezastavila. Ani Bratislava, do které vedou dálnice z mnoha směrů a jen jedna na severozápad do Čech, neznamenala problém. V Břeclavi jsme se zastavili v malém vietnamském bistru na večeři, přepadli jsme ho v době uklízení po zavírací době, přesto nám sedmi ochotný majitel bez připomínek uvařil večeři. A ještě v neděli před půlnocí jsme dorazili do Jablonce.

Pokud to shrneme naše výprava byla vcelku úspěšná, v kategoriích, v kterých jsme nastoupili, jsme nevyhráli jen noční jízdy, kdy jsme obsadili až druhé, třetí a další místa. Výrazná dominance byla v F4- B, všichni čtyři jsme byli do pátého místa, domácímu Ferencovi Hüvösovi, vícenásobnému mistru Evropy, jsme nechali druhé místo. Poznali jsme trochu jiný způsob pořádání závodů a zjistili, že i když si jazykově nerozumíme, ze všech maďarských účastníků cca 6 umělo alespoň částečně anglicky, vždy jsme se nějak domluvili. Byť musím přiznat, že na můj delší závěrečný projev s pozváním maďarských závodníků na české soutěže, jsem využil Helenu Kovačikovou z Rimavské Soboty, která mi ho do maďarštiny přeložila. Při diskusi s Janosem Kornisem jsem se dozvěděl nějaké jeho záměry plánované v sekci NS. Nejviditelnější je, že by rádi uspořádali v roce 2024 MS sekce NS v Maďarsku, někde na jihovýchodě Maďarska (možná Sarkád), vše ještě závisí na jednání se sponzory.