BÉĎA MÉĎA II, aneb jak jsem si pro sezónu 2025 postavil novou EX-500 (3. část)

Na konci druhého dílu jsem popisoval první plavební zkoušky své nové lodi. Ze začátku to šlo ztuha, když jsem na první pokus svého Béďu Méďu málem utopil... Ale postupně, krok za krokem, se dílo nakonec podařilo. Na třetí pokus už má pětistovka bezpečně křižovala po hladině Pohránovské požární nádrže.

První závod Moravského poháru sezóny 2025 (dále jen MP) se konal 26. dubna v Sedlejově u Telče. V kategorii EX-500 dospělých nás soutěžilo rovných 30. Nebudu lhát, že před začátkem soutěže jsem pomýšlel na umístění na stupních vítězů. Tak moc jsem své nové lodi věřil. V ranním tréninku, před zahájením všech soutěží, jsem trefil první jízdou těsných 90 a následně dvakrát 100 bodů. Ale až průběh našeho odpoledního závodu mi postupně odhalil slabiny lodě, které jsem v tréninkových jízdách nemohl vidět. 

V nulté a první soutěžní jízdě jsem si zapsal postupně dvakrát 100 bodů. Na trati nám vanul mírný a stabilní vítr z levé strany do zad. „Že mi to ale dneska jezdí,“ pomyslel jsem si. „To by to dnes mohlo dobře dopadnout.“ Ale jen jsem tu myšlenku dokončil, tak nastala změna. To totiž vedle naší plavební dráhy začaly soutěžit žáci s loděmi třídy EX-A. Trať pro kategorii EX-A (neboli pro nás dříve narozené „žetky“), se nacházela vpravo od naší trati ohraničené svodidlem. Lodě třídy EX-A jsou dlouhé 1,2 metrů. Tedy o dost větší, a hlavně o dost rychlejší než půlmetrové pětistovky. Takže asi nikoho nepřekvapí, že dokáží poslat do stran také poměrně velké vlnky. A jak se následně ukázalo, vlnky z boku mé pětistovce vůbec nevoněly. V pořadí druhá a třetí jízda byly špatné. Zapsal jsem postupně 90 a 60 bodů. Během těchto soutěžních jízd začala má loď nekontrolovaně vybočovat do strany. V závislosti na tom, jak velké vlny zprava přicházely. Měl jsem před sebou poslední soutěžní jízdu. Po startu to vypadalo nadějně. Béďa Méďa II si to evidentně šněroval na 100 bodů.  Hned po startu se držel na trati trochu víc vlevo. Ale to mi nevadilo. Pár metrů před cílem, to stále vypadlo slibně. Kdyby se mi povedla jízda za 100 bodů, tak bych získal 290 bodů z 300 možných. Což bych bral jako ucházející výsledek, vzhledem k tomu, že je loď poprvé v akci. 

Dost mě tedy zamrzelo, když se kousek před cílem opět přihnaly vlnky z pravé strany. Loď následně rozvlnila svou záď. Na chvíli se z ní stal lyžař slalomář, který se chce protáhnout co nejtěsněji okolo branek. Před cílovou bójkou značící levých 100 bodů, se však rozhodla pro ostřejší zatáčku doleva. Takže výsledná jízda jen za 90 bodů. Konečných 280 bodů v soutěži mě poslalo až do druhé poloviny startovního pole ve výsledkové listině. Byl to neúspěch. Nestabilita lodě a její nepředvídatelné kličkování v jízdách samotných, mě přimělo přemýšlet. Po celou cestu zpátky domů ze Sedlejova se mi hlavou honily myšlenky, co že s tím teď budu dělat…

Úprava č. 1:

Vyhodnotil jsem to tak, že bude potřeba loď stabilizovat více na zádi. Do dalších závodů MP na Lučině u Hodonína zbýval měsíc, takže bylo dost času na přestavbu. Rozhodl jsem se pro přechod na dvě kormidla (obrázek 15), namísto jednoho uprostřed. Původní kormidlo jsem vyjmul z lodi a otvor pro vodící tyč kormidla jsem zatmelil (16). Na zádi, směrem k bokům lodi, jsem pak prořízl dvě drážky skrze obšívku. Do těchto otvorů jsem zalepil dva kusy plechů z hliníku, o rozměru 40x40 mm. Větší kormidla nelze použít. Podle stavebních pravidel pro kategorii EX-500 se jedná o maximální přípustné rozměry. Na konci jsou těla kormidel naříznuté, aby je bylo možné pomocí kleští seřizovat.

Přestavba Bédi Médi na model s dvěma kormidly mi zabrala asi týden. Následně jsem se vydal na požární nádrž do obce Pohránov (17), kam jezdíme trénovat. Nádrž je po celém obvodu vybetonovaná, takže je snadné lodě pokládat na vodu a následně je i chytat. Dokonce jsme zde trénovali i s naší lodí třídy EX-A, s Raťafákem. Vodní plocha má na úhlopříčku délku slušných 41 metrů. Na této vzdálenosti už lze vysledovat, kam že má loď snahu zatáčet. Závodní trať pro kategorii EX-A je pak ještě o 14 metrů delší.

Seřídil jsem si na Béďovi Méďovi kormidla tak, aby loď jezdila napřímo, bez zatáčení. Uvítal jsem, že nádrž v Pohránově má betonové břehy. Od těchto břehů se vlny odráží a postupně vrací směrem zepředu nebo zboku zpět na jedoucí loď. Takřka ideální simulace závodní trati s žetkami, jezdícími hned vedle, pomyslel jsem si . Zajel jsem celkem asi 12 jízd, ale nebyl jsem spokojený. Bylo vidět, že o výsledku jízdy rozhoduje zejména to, ve které části nádrže se moje pětistovka potká s odraženými vlnami. Takže jsem odjel domů mrzutý.

Úprava č. 2:

Napadlo mě zkusit seřídit kormidla tak, aby loď mírně zatáčela směrem zleva doprava. Jak jsem zaznamenal na soutěžích, vedou se o způsobech provedení soutěžních jízd nekonečné debaty. Některým lodím vyhovuje jízda v přímém směru a některým zase jízda „banánem“, tedy do oblouku. V tomto případě je kormidlo lodi „ofukované“ proudem od lodního šroubu více ze strany. Vyberte si, co kdo chcete. 

Zároveň jsem poprvé (a ne naposledy) změnil konfiguraci v převodech. Vyměnil jsem motor za jiný typ – s výsledným nižším počtem otáček. Tímto jsem svou loď o trochu zpomalil. Domníval jsem se, že nestabilita zádě se zvyšuje úměrně s rychlostí, se kterou se potká s odraženými vlnami od břehu. Po dalším kole testování, pouhé dva dny před závodem na Lučině, jsem byl s výsledkem celkem spokojen. Zápis z mého tréninku ze 14. května je na obrázku 18. Devětkrát za 100 bodů, a 4x za 90 bodů nevypadalo nejhůř. Tak jsme vyrazili na závody do Tvarožné Lhoty, tentokrát spojené s Mistrovstvím ČR žáků.

Na závodech na Lučině panovalo v sobotu nevlídné počasí. Obloha byla pod mrakem. A přes oběd jsme schytali i studenou sprchu z nebes. Nárazový vítr se pak ukázal jako překážka pro mou loď. Tentokrát to snad ani nebyly vlny od „žetek“, i když opět se vedle našeho stanoviště EX-500 jezdilo a následně i vlnilo. Spíše ten neposedný nárazový vítr, který mou loď vychyloval ze směru. Takže výsledek tomu odpovídal. Trefil jsem v první jízdě 80 a pak třikrát za 90 bodů. Takže loď ve stavu ještě horším než v Sedlejově. Ze závodů jsem odjížděl nespokojen. Potom jsem v dílně zkusil opět něco předělat.

Úprava č. 3:

Na závody do Hlučína, které se konaly 14. června, jsem svou loď opět trochu „vyladil“. Více jsem jí zatížil, aby seděla na hladině ještě níže. Ale vlivem nižšího ponoru jsem musel provést ještě jednu úpravu – přidat vlnolam na přídi (19). Nyní byly vlny z přídě odvedeny více do stran a nevalily se až na nástavbu. Vlnolam jsem nainstaloval provizorně, protože už jsem tak nějak tušil, že to asi nebude naposledy, co svou loď předělávám... 

V Hlučíně se závodí na mělkém vybetonovaném bazénu o průměru přes 100 metrů. Trať pro kategorii EX-500 se nachází těsně u betonového okraje bazénu. Takže jsem si říkal, že toto by neměl být problém. Odrazy vln od břehu už mám zmapované ze svého tréninkového bazénu v Pohránově. Ale opět chybná myšlenka. Možná že by snad i má loď jezdila o poznání lépe než na Lučině. Jenomže tentokrát se na hladině nádrže nacházela plovoucí vodní tráva. Místy se jednalo o koláč o průměru až pár metrů. Domácí tým pořadatelů bojoval s trávou opravdu statečně a lovil ji do podběráků, jak jen mohl. Nicméně lodě s namotanou travou na šroubech to měly i tak dost špatné. Možná že tady se poprvé ukázala nevýhoda našich dvoušroubáků, kdy šance, že se něco namotá na šrouby byla oproti konkurenci dvojnásobná. Takže výsledky tomu odpovídaly. Já zajel 260 bodů a manželka s mou úspěšnou lodí z loňska ještě méně – 250 bodů. Ale trefila alespoň jednou stovku, na rozdíl ode mě. No nic, opět jsem se rozhodl svou loď předělat. Tentokrát jsem na to měl jenom týden.

Úprava č. 4:

Další, v pořadí už čtvrté kolo závodů MP, se konalo už týden po Hlučíně. Tentokrát jsme vyrazili do Třebíče. Závody pětistovek na třebíčské nádrži Kuchyňka patří mezi mé nejoblíbenější a co se výsledků týče, tak i nejúspěšnější. Za poslední tři sezóny jsem zde zaznamenal postupně třetí, čtvrté a vloni dokonce první místo. Takže jsem se na závody velice těšil. Času tentokrát nebylo příliš, ale přesto jsem se do přestavby své pětistovky pustil. Už po několikáté jsem předělal strojovnu své lodi. Vrátil jsem se k osvědčenému způsobu pohonu lodních šroubů, tedy přes pastorek. Musel jsem změnit uložení pro motor a zkrátit hřídel levého lodního šroubu. Na prodloužené hřídeli byla původně napojena osička motoru. Výsledný převod tedy je 1:3 a znovu se silnějším, více otáčkovým motorem. K tomu jsem změnil také průměr svých lodních šroubů, na největší velikost, kterou mám. Zároveň jsem dospěl k myšlence, že vliv nestability zádě může být způsobený přenosem vibrací od motoru na lodní šrouby. A tak jsem použil montážní pěnu. Prostor uvnitř lodi, mezi hřídeli, jsem vyplnil montážní pěnou. Na obrázku 20 je vidět převodové soukolí už s pastorkem. Zároveň je v montážní pěně vytvořen prostor pro další zátěž. 

Závody v Třebíči probíhaly za krásného slunečného počasí, takřka bezvětří. Zdálo se, že je má loď konečně vyladěná na vítěznou vlnu. Po prvním 100 bodovém pokusu, jsem ve své druhé jízdě loď špatně vypustil. Výsledkem byla trefa za pravých 80. Ale zůstal jsem v klidu, protože jsem věděl, že toto byla "jezdecká" chyba, a ne technická. Následovaly dvě jízdy za sto bodů, ovšem po pravdě musím přiznat, že byly obě trochu šťastné. Zejména ve čtvrté jízdě, kdy se opět projevila (po kolikáté už) nestabilita zádě lodi. Měl jsem štěstí, protože z původní 90ti bodové trasy, má loď na poslední chvíli uhnula na stovku. S maximem získaných 300 bodů jsem postoupil do rozjížděk o medaile. Rozjížděli jsme se o ně v čtyřčlenném složení. Ale ve finále se mi nevedlo. Loď začala vybočovat zleva doprava a zpět už hned po startu. Rozjížďka byla jen za 80 bodů. Tento výsledek mi určil tu nejméně populární – bramborovou medaili.

Úprava č. 5:

Následující závody se konaly až po letních prázdninách. Takže jsem měl dost času na přemýšlení. Dospěl jsem k názoru, že nestabilita zádě může být při jízdě způsobena odlišnou výškou dna lodi měřeno od vodní hladiny. Na přídi je loď příliš hluboko a na zádi mám ponor přeci jen menší. Ještě jsem dostal nápad využít proudění vody okolo kýlu k větší stabilizaci v jízdě vpřed. Jak je vidět na obrázku 21, připojil jsem (zatím provizorně), desky z tenkého sklolaminátu s nasávacím otvorem na přední straně. Zkušební výsledky tohoto přepracování se mi v půli srpna jevily jako slibné. Takže jsem se pustil do finální přestavby dna lodi.

Úprava č. 6:

Na konečné, dostatečně robustní provedení této úpravy lodi jsem použil materiál sklotextit síly 1,5 mm. Ve předu, směrem k přídi, jsem tyto desky provrtal otvory průměru 5 mm. Chtěl jsem, aby celková nasávací plocha všech otvorů, pokud možno odpovídala celkové odtokové ploše na zádi. Aby v takto vzniklých komorách, ve kterých proudí voda, nedocházelo k víření před šrouby. Zároveň jsem přepracoval a prodloužil kýl. Vyřízl jsem si z hliníkové desky tloušťky 5mm potřebný trojúhelníkový klín. Pomocí nerezových kolíků jsem následně ten klín připevnil ke stávajícímu kýlu. Tímto způsobem jsem opět získal kýl vysoký 40 mm, po celé délce lodi až ke kormidlům (22). Po těchto úpravách jsem šel loď vyzkoušet na požární nádrž. Následovalo obvyklé kolečko s asi patnácti cvičnými jízdami a zjištěním, že se má loď chová takřka úplně stejně jako před úpravami

Úprava č. 7:

Přišlo září a já se rozhodl experiment s plavebními komorami na své lodi zrušit. Obě komory podél kýlu jsem vyplnil montážní pěnou. Na koncích u lodních šroubů jsem desky s pěnou seřízl a zatmelil. Konečnou podobu lodi je vidět na obrázku 22. Znovu a tentokrát už naposledy, jsem upravil převody ve své lodi. Tentokrát jsem použil ten nejsilnější motor, co mám. Navýšení počtu otáček na hřídelích ale zároveň vedlo k použití šroubů menšího průměru. Napadlo mě, že nestabilita zádi může být spojena s vířením pod plochým dnem lodi. Domníval jsem se, že použitá vrtule menšího průměru vyprodukuje víru méně než větší lodní šroub. 

Tentokrát, už bez velkého očekávání, jsem se vydal na poslední závody seriálu MP 2025. Sešli jsme se na nádrži v Dolním Žlebu u Šternberka. Závody pro mě začaly dobře. V prvních dvou jízdách jsem zaznamenal shodně 100 bodů. Má loď se opět při jízdě vpřed mírně vlnila. Tentokrát, oproti předchozím závodům, ale to vybočování zádi do stran nebylo tak výrazné. Tak jsem si pomyslel: „Hurá, konečně jsem na to přišel, čím že to vše bylo!“ Aby následně, jako už tradičně po celou tuto sezónu, bylo vše jinak. Loď v posledních dvou jízdách začala silně přetáčet zleva doprava. Výsledkem byly trefy za dvakrát 90 bodů. Ale závodům ještě nebyl konec.

Získaných celkem 290 bodů mě sice odsunulo ze hry o medaile, ale rozjížďky o 6. místo také nejsou k zahození, řekl jsem si. Jenže loď si opět začala dělat co chce ona, a ne já. Absolvoval jsem celkem tři kola rozjížděk. Postupně jsem nasbíral 80, 95 a 90 bodů, což mě nepotěšilo. Co bylo nejhorší, že jsem střídavě trefoval obě strany dráhy. Každá má jízda byla jiná. Dospěl jsem k názoru, že ať jsem dělal co jsem mohl, Béďu Méďu II jsem za celou sezonu 2025 dobře jezdit nenaučil.

Závěr a ponaučení:

Tedy, že bych si s novou lodí během soutěžní sezóny neužil zábavy, to se říct nedá. Série úvah, nápadů a následných předělávek v dílně mě jak se patří zaměstnaly. Proč se nový model BM II chová oproti MB I tak nepředvídatelně? Tak na to jsem si za celou uplynulou sezónu nedokázal dostatečně uspokojivě odpovědět. Dospěl jsem k názoru, že ten předchozí model EX-500, loď postavená pro sezónu 2024, byl zkrátka lepší a povedenější. A výsledky mé manželky (konečné 5. místo) a mého syna (obhajoba putovního poháru za vítězství v MP) tomu dávají jenom za pravdu. Zajímalo by mě, zda se také ostatní kolegáčkové soutěžící v pětistovkách pouštějí během sezóny do série nápadů, přestaveb a pokusů o vylepšení svých speciálů. Můžete mi o tom napsat třeba do komentářů pod článek. 

Asi nikoho nepřekvapí, že mi v dílně postupně vzniká nový model EX-500. Tentokrát podle osvědčené konstrukce z roku 2024. Nicméně opět s několika drobnými úpravami. Další série pokusů o vylepšení. Zkrátka, kdo si hraje nezlobí. Zda se MB III vzor 2026 ukáže jako lepší loď, tak na to mi odpoví až výsledky v nadcházející sezóně. Tak mi držte palce

Béďa Boháč